Náš oddíl se začal připravovat již na loňském táboře, posléze na schůzkách, a také jsme uspořádali tři nácviky v tělocvičnách. Ten poslední byl přímo v pátek před samotnou akcí. Turnaj ve čtyřech klasických věkových kategoriích se odehrál v tělocvičnách na Gymnáziu sídlícím na Třídě kpt. Jaroše a nedaleké ulici Příční, kde byla menší tělocvična k dispozici jen pro kategorii Nejmladších.
V samotný soutěžní den jsme si dali sraz u Semilassa již ve tři čtvrtě na osm, odkud nás tramvaj dovezla na Moravské náměstí. Tady čekala druhá část výpravy. Dohromady nás tedy pěšky ke gymnáziu vyrazilo 38. Záhy se však s Míšou a Luckou odpojily dva nejmladší týmy kategorie N, které zamířily do tělocvičny na ulici Příční. Ani holčičímu, ani klučičímu týmu se však v příjemném rodinném prostředí nepodařilo postoupit, a tak jejich turnajová pouť skončila hned po základních skupinách. Naši maláči tak především sbírali zkušenosti s velkými PéTéÓčkovými akcemi, protože někteří z nich na něčem podobném byli vůbec poprvé, a také mohli brzy přijít fandit ostatním na Jarošku.
O poznání bouřlivější atmosféra pak panovala právě na gymnáziu. I přes počáteční organizační zmatky a to, že některá družstva vedená Rogim, Kobrou a Petrem odehrála svůj první zápas ve tříčlenné skupině až k polednímu, bylo vidět už od začátku líté boje o každičký centimetr hracího pole. Stejně jako v kategorii Nejmladších, tak i v ostatních třech jsme nasadili dvojice týmů. Ještě v Mladších jsme měli kluky a holky vždy v jednom družstvu, Starší a Rádci pak byli namixovaní. Ve volných chvílích děti hrály ve školních třídách deskové hry nebo z galerií sledovali hru soupeřů.
Pětiminutový poločas uplynul vždy tak rychle, že nikdo ani nestíhal počítat kolik gólů jsme dostali nebo naopak kolik jsme jich obdrželi. Fyzické nasazení hráčů bylo extrémní a bylo vidět, jak jim po chvilce nejen po skráních stékají kapky potu a těžce oddychují při každém drobném přerušení hry. Rozhodující v zápasech nebyla jen rychlost a přesnost hodů, ale také taktika, jak se dostat na dostřel vlastnímu chytači. Vítězstvím, či prohrou si po závěrečném hvizdu většinou nebyl jistý žádný tým. Propuknout v jásot nebo naopak sklopit hlavu a sportovně podat ruku soupeři tak mohli hráči až po jasném verdiktu od rozhodčího.
Základ k pozdějšímu velkému úspěchu jsme položili již ve skupinách. Hned pět ze šesti týmů z nich jako vítěz postoupilo do pavouka. Ba co víc, hned v prvním jeho kole byl úspěšný klučičí tým Mladších i obě družstva v kategorii Starších. V tuto chvíli jsme opravdu nevěděli, kterému našemu uskupení máme fandit dříve, protože skoro všechna hrála ve stejnou dobu. I obojí Rádci, kteří při menším počtu družstev v kategorii postoupili přímo do semifinále. Některé tyto zápasy měly opravdu infarktový průběh, protože se vedení přelévalo z jedné strany na druhou a nikdy nebylo co závidět brankářům, kterým se někdy nepodařilo ringo správně zachytit a veškeré snažení hráčů v poli tak přišlo pro tuto chvíli vniveč. Rozdíly ve skóre mezi týmy v pavouku byly někdy opravdu minimální. Většinou o bod. Jednou byl tento bod na naší straně, jindy bohužel na soupeřově. Jednou dokonce muselo o postupujícím rozhodovat trestné střílení.
Nejhorším umístěním z nadstavbové části byla dvě čtvrtá místa, zbylé tři výsledky byly již na bedně. Nejprve bylo jasno v rádcovské kategorii, kde došlo na bratrovražedný souboj o třetí místo, který si vyžádal i jedno zranění. Ondra, Vojta, Terka a Bára podlehli Šimonovi, Dališovi, Ále a Vokounovi. O další třetí místo neúspěšně bojovali Majda, Nela, Kost a Rico, když je 32. Severka zdolala 10:9. Ve finále se pak objevilo druhé družstvo kategorie Starších (Kika B., Katy, Potkan a Čipi) a neméně těsným výsledkem je přehráli vítězní Brabrouci. Poslední nadějí na vítězství jsme tak vkládali do mladších hochů. Lumír, Drnda, Paťa a Onďa nastoupili na palubovku, vedle které se srotila fandící Vlčata, která veškerými hlasivkami a za pomocí bubnu podporovala svoje zástupce. A když se říká, že diváci jsou jako další člen týmu, tak tady to pro Vlčata platilo dvojnásob. Bohužel jsme na ně nestačili jak na hřišti, tak v hledišti – a že jsme se snažili.
Celkově, i když jsme prohráli všechna poslední utkání, jsme ale smutnit nemuseli, protože pro ceny a diplom si šlo pět našich družstev, což se žádnému jiném oddílu nepodařilo. V součtu bodů za umístění jsme první ročník Ringobalu dokonce ovládli a v Zelené lize jsme se tak z pátého místa nečekaně vyhoupli do čela (o jeden bodík právě před Vlčata). Všem našim hráčům patří velká gratulace a poděkování za jejich nasazení někdy i na hranici vlastního zdraví. Ocenit musíme také našeho Martina, který byl s Páďou (Brabrouci) a Bolkem (Vlčata) nekompromisní, ale spravedlivou trojicí sudích, kteří to také vůbec neměli jednoduché.