Po nákupu jízdenek jsme se všichni přesunuli na perón a Vokoun s Kobrou urychleně začali cvakat lístky před příjezdem vlaku. Bylo jich totiž celkem dost – tedy stejně jako nás – jednadvacet. Po přestupu na Hlavním nádraží jsme si ve druhé soupravě posedali do kupéček a nechali se dovézt během necelé hodiny přímo do Vyškova.
Jsme ve Vyškově. Po stručné přednášce o Panamě (celoroční motivace) jsme se vydali hledat první kešku. Když jsme k ní dorazili, zjistili jsme, že se nejspíše nachází na druhé straně železnice, a tak jsme se ji rozhodli z bezpečnostních důvodů vynechat. Cestou do ZOO parku jsme pak měli naplánované ještě další dvě. Jedna se měla nacházet u jednoho rodinného domu na rušné ulici a druhá u obchodu s potravinami Lidl. Podařilo se nám však nalézt jen tu druhou. S jedním zářezem jsme tak pokračovali dál po naplánované cestě.
Už před vstupem do areálu na nás čekala první skupinka domestikovaných zvířat. Girgentánské kozy, původem z Itálie, a sicilští oslíci byli však jen zlomkem toho, co nás čekalo uvnitř. 1197 zvířat ve 123 druzích nebo plemenech z celého světa rozdělených podle světadílů, které během letošního roku postupně v rámci celoroční motivace projíždíme a zbavujeme všeho zlého. Kdo hledal nalezl i „Dvoreček naší babičky“, kontaktní část zoo, kde jsme si mohli prohlédnout, jak vypadá život na venkově. Kdo nehledal vůbec, tak skončil u akvária u vstupu a opakovaně koukal na video, jak se kuchá ryba. Zoopark jsme opustili a cestou přes zámeckou zahradu a náměstí jsme se vydali tam, kam se všichni těšili asi nejvíce.
U aquaparku jsme pak už podruhé marně hledali jednu záhadnou kešku a proto jsme byli rádi, že už můžeme dovnitř. Dostali jsme klíče od šaten, převlékli se a hurá do vody. Za sprchami nás čekal plavecký bazén, který byl námi využit hlavně pro kohoutí zápasy, dále menší rekreační bazén s masážními tryskami, vířivka, pára a nakonec dva tobogány. Ten delší končil ve venkovním bazénu, kde byly další masážní trysky a vodní proud. Všechny atrakce jsme si mnohokráte vyzkoušeli a pak jsme se spokojeni vydali zpátky na vlak do Brna. V něm už nebylo místo k sednutí, a tak jsme usínali ve stoje i na zemi v chodbičce. Po návratu do Králova Pole jsme se rozloučili a šli si domů odpočinout po náročném výletu.