Na Hlavním nádraží se sešlo patnáct dětí, Petr, Martin, Peťa a Bříma z řad vedoucích a malá Anička. Jakmile jsme si odbyli pár organizačních záležitostí, tak jsme nasedli na přímý spoj do Mohelnice, odkud jsme další den vyplouvali. Po dvouhodinové cestě vlakem jsme ještě přestoupili na městský autobus, abychom si cestu do kempu trochu zkrátili. Na zastávce Pionýrů (jak příznačný název) na nás už čekali Rogi s Míšou, kde převzali baťohy dětem z Flagra a dovezli je autem do kempu vzdáleného necelé dva kilometry od zastávky. Když jsme se dostali na místo, bylo už hodně pozdě, a tak jsme ihned po příchodu postavili rychle stany, následovala večeře a zanedlouho pak i hygiena a spánek.
Protože se kemp nacházel na druhé straně Mohelnice a lodě a ostatní nutné vybavení jsme museli převzít do jedenácti hodin dopoledne, nebylo druhý den ráno času nazbyt. Hned po snídani jsme zabalili batohy i stany a vydali se na čtyřkilometrovou cestu k řece. V půjčovně jsme nakonec museli čekat než obslouží zákazníky před námi, takže jsme rychle zjistili, že informace že vybavují do jedenácti hodin byla spíše jen orientační. Jak jsme čekali až na nás přijde řada, tak jsme se převlékli a přebalili věci v batohu tak, abychom do lodi brali jen to nejnutnější a zbytek aby nám auto z půjčovny mohlo převézt do dalšího kempu. Mezitím na nás z nebe konečně vykouklo sluníčko a aspoň trochu se oteplilo. Nakonec jsme vyfasovali sedm nafukovacích Barak a tři plastové Vydry, rozdělili jsme se do lodí a před polednem konečně vypluli.
Náš vybraný úsek začínal menšími peřejemi a hned ze začátku jsme měli první cvaklou loď. Martin s Petrem totiž úvodních sto metrů projeli na obrácené Vydře a jejich uniklý barel pohotově zachraňoval Rogi. Tím skončila asi nejrychlejší část řeky. Nejspíše díky tomu, že se na víkend prudce ochladilo, na Moravě mnoho dalších vodáků nebylo a my měli tuto řeku skoro celou pro sebe. Převážnou část cesty byla klidná a široká, že si kluci na pozici zadáka zkoušeli pádlovat vestoje, což se některým vymstilo, ale neodradilo.
Před pozdním obědem v Nových Mlýnech nás čekal jeden jez, který ale nebyl sjízdný. Lodě jsme tedy přenesli a o cca pět set metrů dál jsme si dali dle chuti buď kuře, smažák, nebo svíčkovou a k tomu nějakou tu Kofču. Po hodinové pauze jsme se opět nalodili a zanedlouho jsme si všichni užívali proplouvání dalšího jezu, tedy všech kromě dětí z Flagra. Následoval meandrový úsek s mělkou vodou a spoustou popadaných stromů, které se musely buď pomocí šikovného manévrování prudce objet a nebo přetáhnout. Pak nás čekalo už jen přetažení lodí na náhon a o kousek dál kemp v Litovli, kam jsme dopluli po osmé hodině. V kempu jsme se okamžitě převlékli do suchého, začali stavět stany a Míša vařit jídlo. Než jsme se k němu dostali, tak se setmělo. Všichni jsme byli po celém dni unavení, ale že byl hlad a chuť, tak večeři nikdo nezaspal.
Nedělní ráno jsme zahájili krátkou rozcvičkou pod vedením Petra a zbytek vedoucích mezitím vařil čaj a krájel a mazal vánočky. Po klidné snídani následovalo očekávané vyhlášení celoročního bodování, při kterém nám sprchlo, takže jsme se byli nuceni urychleně přesunout do velkého stanu. Nejdříve si pro odměny a pamětní listy šla družina Flagro, kde se hned sedmi jejím členům podařilo překonat tisíci bodovou hranici. Třetí místo obsadila nováček Kristina Kubová (1092). Podruhé v řadě se již nepodařilo ohájit prvenství nakonec druhému Ondrovi Štroufovi (1106), kterého předstihl Paťa Raab (1128). Ve starší družině Flagro byla tisíci bodová meta dosažena jen čtyřmi dětmi. Čest rodiny Malivánků zachraňoval třetím místem Pavel (1180), stejně jako loni pak stříbro získal Potkan (1230). Neúčast na závěrečné výpravě a ani nikdo jiný svými výkony v průběhu roku pak nezabránil zlatému hattricku Terky (1257).
Po vyhlášení jsme se s chutí zakousli do šťavnatého melounu, který nám na svačinu připravila Míša. Děti z Flagra poté pod Vokounovým vedením zahrály pár míčových her na louce a zbytek mezitím vracel lodě a ostatní vybavení. Před obědem, ke kterému byla gulášová polévka a vepřovka s chlebem, jsme si zabalili stany a batohy. V jednu hodinu po poledni jsme opět pěšky vyráželi do Červenky, ze které nám jel vlak s přestupem v Mohelnici. Do Brna, kde jsme předali děti rodičům, jsme dojeli už o tři čtvrtě na pět.
Navzdory prudkému víkendovému ochlazení se závěrečná (patnáctikilometrová) výprava na řece Moravě, s vodou teplejší než vzduch, vydařila a teď už jen budeme vyhlížet teplé dny na letní tábor.