Začali jsme v pátek ráno, kdy jsme se sešli na nádraží v Králově Poli. Ve stejnou dobu tu měla sraz i druhá družina našeho oddílu, která mířila na výlet do kláštera Porta Coeli. Jelikož jsme odjížděli o něco málo dříve, tak jsme se rozloučili a vyrazili na dlouhou cestu vlakem do našeho Hlavního města. Ta utekla celkem rychle a než jsme se nadáli, už jsme přesedali na metro a jeli se ubytovat. Přístřeší nám opět poskytla základní škola Horáčkova na Pankráci. Poté, co jsme se ubytovali a naobědvali, jsme vyrazili na první objížďku po krásách Prahy.
Naší první zastávkou bylo poštovní muzeum. Spatřili jsme tam asi největší sbírku poštovních známek co jsme kdy viděli. Byly tu k vidění kousky od 19. století a to z různých států Evropy. Dokonce jsme si tu mohli i nakreslit vlastní návrh. Známky nás však moc dlouho nebavily, takže jsme se brzo vydali k naší další destinaci. Tou bylo Muzeum miniatur nedaleko Pražského hradu. Tady na nás čekaly opravdu nevídané věci. V místních mikroskopech jsme mohli vidět například portréty vyryté na zrnku rýže, karavanu velbloudů umístěných na vlasu a to celé uvnitř ucha jehly nebo třeba anglický otčenáš vyrytý na vlasu. Tahle výstava byla opravdu zajímavá, jedinou vadou bylo, že byla celkem malá a tak jsme za chvíli opět popošli dále.
Naše další putování se neslo v duchu mota „cesta je cíl“. Udělali jsme si výšlap na Petřín, kde jsme se zastavili v zrcadlovém bludišti. Většina z nás tam sice nebyla poprvé, ale stejně jsme se nemohli nabažit pohledů do různě zakroucených zrcadel. Po opuštění bludiště byla malá přestávka na svačinu a hned potom šup do toho, čemu místní říkají lanovka. Po pár přestupech do jiných typů MHD jsme následně dorazili do Království železnic. Některým dětem se ze začátku ani nechtělo dovnitř, ale nakonec toho rozhodně nikdo nelitoval! Viděli jsme tu spoustu modelů železnic s pohybujícími se vláčky, mohli jsme si sednout do kabiny tramvaje, vlaku či autobusu. Zdrželi jsme se i v místní herně, kde jsme si zahráli minifotbálek. Prozkoumat všechny zdejší zajímavosti nám zabralo dost času a pořád a pořád se někde dalo najít něco nového. Na závěr nás pustili ještě k velkému modelu Prahy.
Cestou zpět do školy jsme si udělali malou procházku uličkami Prahy a pak nasedli na metro. A jelikož večer ještě zdaleka neskončil, zahráli jsme si několik her a došlo i na tančení s muzikou. Ale každá zábava musí někdy skončit a i my se časem uložili ke spaní.
V sobotu ráno se malá skupinka vydala do obchodu pro snídani, zatímco zbytek ještě spal. Až se vrátila, tak vzbudila zbytek, a společně jsme se najedli a vyrazili vstříc dalšímu dni. A že se bylo na co těšit.
První sobotní zastávkou byla plavba Pražskými Benátkami. Sestoupili jsme pod Karlův most, nasedli do lodě a vypluli na Vltavu. Projeli jsme řeku křížem krážem a podívali se i do vodní uličky „Čertovka“. Kapitán lodi poukazoval vždy na zajímavosti, kolem kterých jsme jeli. Některé věci šly vidět i ze břehu, ale třeba značky kameníků na pilířích Karlova mostu jsme opravu mohli spatřit jen z vody. Plavba byla vskutku zajímavá a ani nás nenapadlo kolik věcí je pěším skryto. Po necelé hodince na vodě jsme přistáli a přesunuli se na Staroměstské náměstí.
Tam jsme měli trochu času nazbyt a tak jsme dětem dali rozchod. Mohli jsme tu obdivovat pouliční umělce, ten správný orloj, místní historické stavby nebo si jen koupit něco na zub. Jídlo jsme však nedoporučovali, protože jsme hned vzápětí vstoupili do nedalekého muzea čokolády – Chocotopia. Zde jsme shlédli ukázku výroby belgických pralinek, které jsme i ochutnali. Taktéž jsme mohli dle libosti vkládat do úst další vzorky čokolád různých druhů a z různých částí světa. Netřeba snad dodávat, že některé děti ochutnávaly tak důkladně, až jim z toho bylo špatně. Kromě samotné čokolády tu byly k vidění i voskové figuríny osob, které měly s čokoládou zřejmě něco společného. Dělník na plantáži byl nasnadě, ale celkem déle nám trvalo, než jsme si s čokoládou spojili Mozarta či Marii Terezii. Namlsaní čokoládou, jsme se pak přesunuli na oběd do nedaleké jídelny.
Po jídle jsme nasedli na MHD a přesunuli se na Vyšehrad, kde na nás čekala prohlídka. No čekala, po našem pozdním příchodu jsme zjistili, že na nás prohlídka nečekala a vyrazila bez nás. Skupinku s průvodkyní a jinými dětmi z Ledové Prahy jsme však rychle dostihli a společně si prohlédli část podzemních prostor. Prošli jsme skrz chodby v hradbách do místnosti, která dříve sloužila jako skladiště, nyní jako skromná výstavní síň. Krátká exkurze vyústila na nedalekém hřišti, kde jsme se na chvíli zdrželi. Dali jsme si svačinu a trochu si zablbli na posilovacích strojích, co jsme tu našli. Do galerie Rohlík, kde Česká televize pořádala výstavu věnovanou soutěži Star Dance, jsme pak došli pěšky. Na té jsme se fotografovali s figurínami osobností z poslední řady soutěže, poznávali tance podle hudby, shlédli videoukázky nebo si zkoušeli různé taneční šaty. Poslední jmenovaná možnost nás bavila nejvíc. Jednak jsme se stavěli před zařízení, které nám promítlo to, jak bychom vypadali v daných šatech a nebo jsme se mohli do těchto šatů opravdu obléci, což bylo mířeno především pro děvčata. Právě z převlékání šatů nám vznikla spousta hezkých fotek. Tímto jsme zakončili všechny návštěvy výstavních expozic a směřovali opět do školních ubytovacích prostor.
Ve škole jsme se navečeřeli, trochu si odpočinuli a vyrazili do Kongresového centra na koncert Děti dětem, který již po dvaadvacáté pořádal Pionýr ve spolupráci s Nadací Dětem 3. tisíciletí. Zde vystupovaly různé taneční a hudební soubory a jednotlivci i dua, Koncert byl vyvrcholením a přehlídkou vybraných vystoupení a prací z kulturně-uměleckých soutěží pionýrského Sedmikvítku. Mezi soutěžními oblastmi (Melodie, Tanec, Divadlo, Dětská porta, Výtvarné činnosti, Clona a Literatura) jsme se neztratili ani my. Mezi vítězi z loňského roku jsme figurovali s našimi fotkami z oddílové činnosti. Celým večerem provázel Matěj Rychlý. Záštitu nad celou akcí převzal předseda vlády, předseda parlamentu i ministr školství. Osobně přítomna pak byla i ministryně financí Alena Schillerová, která se zhostila předávání nejvyššího pionýrského ocenění – Křišťálové vlaštovky.
Kromě našich vystavených fotek v Cloně, které bylo možno obdivovat v předsálí, byl náš oddíl spolu s jinými v přestávce oceněn základním pionýrským vyznamenáním „Prima parta“ za to, že jsme na nedávné akci „Fazole se vrací“ uskutečnili výuku a soutěž v uzlování pro ostatní účastníky této velké akce. To jsme tedy byli hodně překvapeni a děkujeme navrhovatelům. Po koncertu jsme se vrátili opět do školy a pomalu se odebrali na kutě.
Na neděli už nám toho moc nezbylo. Nasnídat se, uklidit a vyrazit zpět domů do Brna. V Praze ale mezitím začalo sněžit a vítr šlehat do tváří, takže jsme byli rádi, že už brzy budeme sedět ve vlaku. Ačkoli šlo letos nejdřív všechno jako po drátkách, tedy nemuseli jsme urychleně dobíhat jako loni, tak na nás taky padla smůla. Bohužel se ukázalo že jsme vlak nejenom stihli, ale že si na něj budeme muset nějakou dobu i počkat. Soupravu totiž zdrželo nehezké počasí a my jen sledovali, jak postupně naskakuje výsledné hodinové zpoždění. Jen co jsme ale nasedli, užívali jsme si pohodlnou cestu domů.
Akce byla i letos dost dobrá a navštívili jsme spoustu zajímavých míst. Škoda, že už skončila. Ale kdo ví, třeba se do Prahy zase někdy podíváme.