Tříhodinový odpolední program jsme strávili ve velké tělocvičně na Základní škole na Slovanském náměstí. Náš pobyt zde byl pomyslně rozdělen na dvě části. V té první jsme trénovali dovednosti s ringem a chytací tyčí, v té druhé pak probíhala samotná hra.
Sedmnáct dětí bylo zprvu rozděleno na čtyři věkově prostupné týmy a ty soutěžily v tom, které družstvo bude v různých disciplínách rychlejší, přesnější nebo obojí dohromady. Štafetové házení, běhání, chytání, předávání, či nahazování šlo jedněm lépe, druhým hůře, ale souboje byly vždy poměrně vyrovnané a rozdíly byly v sekundách či v jednom, ve dvou bodech.
Soutěž je vypsána pro čtyři věkové kategorie a my jsme zde nyní měli děti rozvrstvené akorát tak, že jsme postavili jeden tým v jedné kategorii. Pro trénink hry jsme tedy sloučili mladší s nejmladšími, kteří vytvořili dvě vyrovnaná družstva. Starší (děvčata s Pavlínem) jsme od sebe netrhali a nechali je nastoupit proti skoro instruktorům patřících do kategorie rádců. Na výsledku to bylo samozřejmě znát, ale znáte to, třeba se potvrdí staré známé - horší na cvičišti, lepší na bojišti.
Všechny tři souboje, které jsme odehráli, jsme nenechali až tak volně plynout, ale v zásadních herních situacích jsme čas pozastavovali a zkoušeli staticky rozebrat daná pravidla a taktiku. To aby děti věděly, jak se mají postavit, kam naběhnout, jak hodit…
I přesto, že jsme měli ze všeho docela dobrý pocit, že to dětem jde, tak samozřejmě je potřeba zapracovat zejména na házení a chytání toho kulatého nesmyslu nazývající se ringo. To bude nejspíš alfou a omegou všeho. A příště, příště nám to určitě půjde zase o něco lépe.