Kromě tradičních lachtanů jsme zde objevili i jednu novinku. Tou byly svítivé plastové konstrukce, jako další podpůrný prostředek pro snadnější bruslení začátečníků. Děti samozřejmě využívaly obojí, zejména ke hrátkám a také k závodům v rychlosti. Na zmíněných lachtanech se též nechaly vozit především naším kamarádem Tomem, kterého vůbec nenechaly vydechnout. Ani jsme se nenadáli a devadesát minut tímto způsobem na ledě uplynulo jako nic. Najednou tu byli rodiče a svoje děti si odvedli domů.
Stejná trojice vedoucích pak v co nejkratším čase dojela k ledové ploše Za Lužánkami, kam se též ze srazu v Králově Poli přesunula starší družina Ferax s totožným počtem dětí jako ve Flagru s Martinem a Petrem.
Chvíli jsme si postáli ve frontě, ale za turniketem jsme se rozběhli ze schodů, abychom už co nejdříve mohli být na ledě. Kluziště se zaplnilo velmi rychle a oproti Vodové se tu místy nedalo skoro pohnout. Větší manévrovací prostor skýtal snad jen střed ledové plochy. Ten využívali naši kluci, aby do sebe mohli vrážet a válet se po sobě nebo po ledu. Někteří nemohli vynechat koupi párku v rohlíku a tak si dobrovolně trochu zkrátili vymezený hodinový čas. Balení a přesun na zastávku autobusu č. 67, jsme zvládli rychle a něco málo po půl osmé jsme se rozcházeli ku svým domovům.