Ještě před ubytováním jsme se navečeřeli, protože čas utíkal a po takové cestě nám pěkně vyhládlo. Během dělení do pokojů a vybalování se však stalo něco zvláštního. Dole v jídelně to vypadalo prapodivně, proto jsme se raději společně šli podívat, o co jde.
Na první pohled neveselá situace. Uprostřed místnosti leží dívka přikrytá bílým závojem, vypadá, že je mrtvá. Kolem ní stojící lidé drží červené svíce. Všude je temno a ticho. Najednou se ale objevila známá tvář! Do dveří přišel guru Ameriky – jeden z těch, které hledáme. Zamířil přímo k ležící dívce a byl moc nešťastný. Rychle jsme pochopili, že se jedná o jeho mladší sestru, která je vážně nemocná. Nevyléčili ji prý ani ti nejlepší mastičkáři, šamani a léčitelé, vyzkoušeli všechno. Tak to jsme na správném místě! V jedné z našich cestovatelských truhel jsme totiž přinesli živou vodu. Rychle jsme pro ni běželi, abychom mohli nabídnout pomoc. Nejdřív nám moc nevěřil, nakonec však kouzelný nápoj své sestře nalil do úst. A dobře udělal. Jeho sestřička se zázrakem probudila. Celá zmatená se snažila zjistit, co se stalo, kde to je a kdo jsou všichni ti lidé kolem. Její bratr však najednou obrátil a byl zase zlý, chtěl ji odtáhnout pryč. Sestřička se ale nedala a ještě chvíli s námi vydržela. Řekli jsme jí, že se snažíme zachránit svět a udobřit jejího bratra. Slíbila nám pomoc na oplátku za záchranu jejího života. Všichni jsme ale byli po daleké cestě unavení, proto jsme si šli před dalším dobrodružstvím pořádně odpočinout.
Ráno začalo pořádně zhurta. Obzvlášť pro naše nejstarší články „D+“. Americká hymna jako budíček a vojenská rozcvička ve sněhu. My ostatní jsme se před dalším zachraňováním pořádně protáhli a proběhli pěkně v teploučku. Společně jsme pak všichni doplnili energii sladkou snídaní – rohlíkem s nutellou. U snídaně nás navštívila hodná sestra, která vymyslela plán, jak svého zlého bratra zklidnit. Nebyl prý vždy tak krutý, to moc a sláva z něj udělala špatného člověka. Zkusíme ho tedy vrátit do jeho mladých let, kdy miloval kulturu a připravíme si pro něj divadelní představení. Kromě toho jsme dostali i rodinný recept skládající se z několika bylin, které mají v této kombinaci čarovné účinky.
Hned po snídani jsme se tedy pustili do toho. Nacvičit pěkná představení nebyl zas takový oříšek. Najít ale pod sněhem třináct vzácných bylin bylo značně náročnější. Rozdělili jsme se tedy do několika pátracích skupin a podle daných azimutů hledali na místech, kam nás dovedly. Dařilo se nám a téměř všechny jsme našli bez větších problémů, na některá místa jsme ale přišli pozdě, proto jsme museli najít toho, kdo bylinu utrhl před námi. Většinou to byli dobří lidé a po splnění lehkého úkolu nám ji vydali. Po získání všech bylin jsme se šli připravit na herecké výkony a uvařit čaj. Čekali jsme přeci vzácnou návštěvu.
Představení to byla vskutku vydařená! Všichni se smáli a náramně bavili. Vlastně skoro všichni. Zlý pán Ameriky spokojený nebyl. Po chvíli zlostně praštil hrnkem s vzácným čajem a odešel. To bylo pro nás velké překvapení, tohle nikdo nečekal. Sestřička byla ještě smutnější a nerozuměla tomu. Ptala se nás, co se stalo? Jak to, že byliny nefungují? Jestli jsme opravdu použili vše, co v receptu bylo? A to byl ten problém. Po důkladném prohlédnutí receptu jsme přišli na to, že nám přeci jen jedna bylina chyběla. Sestra nám předala pár užitečných rad a mapu místa, kde vzácnou bylinu hledat. Museli jsme se vypravit až do amazonského pralesa k domorodému kmenu Jagua. Tam prý potřebná Ayahuasca, neboli liána duše používaná k zesílení emočního prožívání, roste.
Nezbývalo nám nic jiného, než se tam po obědě vydat. S sebou jsme si pro jistotu vzali všechny předměty z truhly, mohly by se nám hodit. Samozřejmě, že jsme se nezapomněli pořádně vybavit, jak se do Amazonie sluší a patří. Tedy oteplovačky, kulichy, rukavice a pořádné boty. Díky vhodnému oblečení jsme cestu hravě zvládli a mohli si okolního sněhu dosyta užít. Holky vyválet ve sněhu, kluky zkoulovat. Na co jsme ale připraveni rozhodně nebyli, je místní nevyzpytatelná zvěř. Útok vyplašené srny odnesl Paťa kopancem do obličeje. Naštěstí si vybrala silného jedince, který se tomu jen zasmál a své modré čelo důkladně zchladil sněhem.
Kromě statné srny jsme potkali i ty, které jsme hledali. Domorodce kmenu Jagua. Snažili jsme se od nich vyprosit alespoň kousek Ayahuascy, ale moc se jim do takového obchodu nechtělo. Nakonec jsme si ale po krátkém smlouvání přeci jen plácli a vzácnou bylinu získali oplátkou za diamanty. Dozvěděli jsme se, že je pro ně v těchto časech rostlina vzácnější, než kdy dřív. Závistivý šaman totiž uvrhl kletbu na jejich kmen a očaroval strom, který teď svými kořeny hubí onu magickou rostlinu. Rozhodli jsme se, že jim pomůžeme, a kořeny stromu pokropili mrtvou vodou. Výsledek byl hned znát, když strom v mžiku uschnul a ochabla jeho chapadla. No dobrodružství ažaž. Co jsme potřebovali, jsme získali. Takže jsme se po šesti kilometrech vypravili na vlak, který nás dovezl zase zpět.
Hned po příchodu do tepla jsme obdrželi dopis od sestry mocného pána, že se ho pokusí ještě jednou k nám vylákat, ať co nejrychleji čaj doděláme. Šli jsme se tedy převléknout z mokrého oblečení, trošku si odpočinout a mezi tím nejstarší holky přidaly Ayahuascu do bylinkového čaje. Všichni vyhladovělí a natěšení jsme se vrhli do jídelny, která ale nevypadala stejně, jako když jsme ji opustili. Stoly prostřené, mísy plné ovoce a cukroví, svíčky a vánoční dekorace, ale hlavně... Hlavně vánoční stromeček, pod kterým se to jen hemžilo dárečky. Asi vánoční zázrak. Usadili jsme se tedy ke sváteční tabuli, když v tom do dveří vtrhl samotný vládce Ameriky. Jak jinak než naštvaný a zlý. Že prý v takové zimě se sem trmácel úplně zbytečně, co to jeho sestru zase napadlo! Nabídli jsme mu horký čaj na zahřátí, po takové cestě. Sotva smočil rty, stalo se něco zvláštního. Ono to funguje! Zmatený a překvapený si libuje, jaký ho zalil pocit štěstí a spokojenosti, který už dávno nezná. Čaj do dna vypil a moc nám děkoval. Ještě než odešel, poprosil nás, jestli bychom nemohli zachránit i jeho přítele z dětství. Zaslepilo ho bohatství a sláva, stejně jako jeho. Nyní žije prý v daleké Evropě. Slíbili jsme mu, že se o něj postaráme a on mohl v klidu odejít.
Už jsme se s chutí chtěli pustit do večeře, když v tom se dveře opět rozrazily. Další vzácná návštěva, paní Mrkvičková a pan Celer! Naši průvodci dalekých cest. Když zjistili, že se chceme z Ameriky přesunout do Evropy, podívali se do tabulek a podle propočtů zjistili, že nejdůležitější je přesunout se co nejrychleji do Asie. Situace zde je prý moc vážná. Popřáli nám klidné oslavy a svátky a zase odešli.
Teď už nás od večeře nic nezdrželo. Nejdřív jsme se zahřáli hráškovou polévkou, a pak následoval náš tradiční sváteční chod – kuřecí řízek s bramborovým salátem. Mňam! To byla ale dobrota. S plnými bříšky jsme si pak společně zazpívali pár nejznámějších koled a pustili se do rozebírání dárečků. Nejdřív přišly na řadu ty anonymní, které si děti od nejmladšího k nejstaršímu ve dvou kolech náhodně rozebraly. Pod velením průběžných vítězů v celoročním bodování – Bětky za Flagro a Ondry za Ferax, se rozdaly i dárky pojmenované. Při rozbalování dárků se ale opět stalo něco nečekaného, další návštěva. Kdo k nám přišel, byste asi jen těžko uhodli. Byl to sám Santa Claus. Ale ne veselý, jak ho známe z amerických pohádek. Byl moc smutný. Jeho věrný sob Rudolf totiž ztratil při strážce s Velkým vozem svůj zářivý nos. Červený nos – poslední věc, kterou jsme z naší truhly ještě nepoužili. Ani jsme nezaváhali a nos pro Rudolfa, který nám dal anděl na Mikulášské besídce, hned vrátili. Všichni byli spokojení a šťastní. A to pod stromečkem ještě nebylo prázdno! Stále tam zbýval velký pytel, kde se ukrývaly dárky oddílové. Opět od nejmladších členů jsme si všichni přišli k pytli a vytáhli si novou pionýrskou tašku přes rameno. Krásný dárek, děkujeme Ježíškovi.
Obdarováni krásnými dárečky jsme se pustili do plnění vánočních tradic, jako třeba krájení jablek, odlévání vosku, nebo pouštění lodiček. Všichni se dobře bavili, ale ty naše oddílové Vánoce jsou vždy tak nabité, že se najednou blížila půlnoc a my očekávali příchod nového roku. Tak rychle nachystat šampaňské, prskavky a všichni ven! Pět, čtyři, tři, dva, jedna… Hodně štěstí!!! Připili jsme si, popřáli si vše dobré, zazpívali si a… Samozřejmě jsme se opět vyváleli ve sněhu.
Ráno jsme po snídani nemohli začít ničím jiným, než novoročním předsevzetím. Minulý rok jsme tuto aktivitu vyzkoušeli úplně poprvé a naše osobní předsevzetí uložili v sametové truhličce. Takže po tom, co si každý napsal, na čem by chtěl zapracovat a v čem se zlepšit, rozdali jsme si ty loňské. Někdo se při četbě toho, co sám sobě před rokem napsal, hodně smál. Když si třeba bosý Petr přečetl své předsevzetí, aby si vozil na výpravy bačkory. Někomu se zadařilo a byl spokojený, někdo ne a má stále na čem pracovat. Jak to dopadne v tomto roce? Tomu se zase zasmějeme na další vánočce.
Na další program jsme se rozdělili na několik skupinek. Jedna hrála míčové hry ve sněhu, druhá nacvičovala úchop čínských hůlek při přenášení sushi a třetí vyráběla vánoční přání. Při výrobě přáníček jsme využili zcela nové pomůcky, které jsme si do oddílu pořídili. Podložky Gelli Plate. Jedná se o gelové podložky, na které se nanáší barva, do ní se různými rydly a špachtličkami vytvoří obrazce a to vše se otiskne na bílý papír. Děti si tuto techniku vyzkoušely, vybraly nejpovedenější kousek a vlepily do přání, které dotvořily razítky a popisem.
Tak a to je z naší poslední oddílové výpravy v tomto roce vše. Po obědě jsme se už jen dobalili, uklidili a šli zpět na vlak. Odjížděli jsme tak s dobrým pocitem, že jsme zachránili další kontinent a už nám chybí jen dvě zastávky. Tou další bude zmíněná Asie. Ale to až po těch opravdových Vánocích.