Pro organizační tým to vše začalo ale už o pár hodin dřív, kdy jsme se sešli v klubovně, abychom stihli uvařit čaj, nachystat občerstvení a pobalit věci, které by se na kopci mohly hodit. Přípravy proběhly bez problému a měli jsme tak našlápnuto k dalšímu úspěšnému ročníku. Tomu nasvědčovalo i počasí. To nám opět hrálo do karet a rýsoval se opravdu ukázkový podzimní den. Sluníčko a vítr. To jediné prostě nikdy neovlivníme, a tak jsme s dobrým pocitem vyrazili dvěma auty pod kopec.
Hned po příjezdu, jak jsme věci vynosili nahoru, jsme chtěli postavit party stan. No a vtom jsme zjistili, že toho větru je možná až moc. Všechno nám létalo, a nakonec to vypadalo, že odletí i celý stan. Vše jsme ale pochytali, celou konstrukci ještě jednou pořádně připevnili a s pomocí prvních účastníků byli, čtvrt hodinu po druhé, připraveni. Stále jsme se ale nemohli dopočítat všech, kteří měli dorazit. Chvíli jsme tedy počkali na opozdilce. Pak už nám ale nic nebránilo a na společném nástupu jsme oficiálně zahájili pátou rodinnou drakiádu, řekli si pár organizačních věcí a šlo se na věc. Draky ven a do vzduchu s nimi!
Dostat je do výšky bylo ale těžší, než se na první pohled zdálo. Vítr byl opravdu silný, takže start některých draků nebyl úplně úspěšný. Jejich vyplétání z keřů a trnů nebyl žádný ojedinělý případ. Když se však podařilo překonat tento těžký a mnohanásobný začátek, draci už létali téměř sami. Pak už jsme viděli i rodinky, které si při pouštění stihli dát šlofíka, nebo spořádat propečenou klobásku z grilu. Koho draci omrzeli, mohl poskládat tým a zúčastnit se doplňkové aktivity – turnaje v Mölkky. Některé to bavilo natolik, že si hru nekonečně prodlužovali a nemohli se dobrat konce. Nakonec však všichni úspěšně hru dokončili a my z nich vybrali a obdarovali nejlepší tři.
Pohodová atmosféra provázela celé odpoledne. Víme však, když se člověk dobře baví, čas hrozně letí. Tak se i nám blížila drakiáda ke konci. Ještě jsme navštívili stan s občerstvením a ochutnali poslední kousky buchet a všelijakých poctivých domácích dobrot. Víc už jsme nestihli, a tak jsme se, stejně jako na začátku, shromáždili všichni do obrovského kruhu a udělali si závěrečný nástup.
Tady se rodinám rozdaly pamětní listy, které vystihovaly jejich odpolední chování a spolupráci. Zaujalo nás třeba ocenění „Za draka v Kuřimi“, „Nejvíc hand made“, „Phoenix v oblacích“, nebo originální „Dráček sáček“. Byla jich ale spousta. Kolik? Dvacet osm! Celkem dvacet osm rodin se letos sešlo na Medláneckém kopci se společným cílem – užít si příjemné odpoledne, sblížit se s lidmi, kteří jdou stejným směrem a nahlédnout do toho, jak vlastně ta naše organizace funguje.
Takový zájem jsme upřímně nečekali. Když to vezmeme z pohledu jednotlivců, bylo nás totiž neuvěřitelných 108 a tím s přehledem padl rekord z roku 2016, kdy se nás, stejně jako o rok později, sešlo 68. Doufáme, že jsme Vám i v takovém počtu mohli nabídnout stejně dobré zázemí, jako v minulých letech a slibujeme, že se na Vás příští rok nachystáme ještě lépe!