Vzápětí jsme se vydali po zelené značce do kopců směrem na Veselí. A protože jsme si přesně nevyjasnili, ve které lokalitě bude naše pomoc po těžbě dřeva potřeba, mírně jsme si zašli. Napodruhé jsme se již ale trefili. Na místě na nás čekali dva obcí najatí pracovníci, kteří instruovali početně přibližně stejný počet brigádníků z obou turnusů, jak a kde máme ořezané větve ve svahu skládat na hromady. Ano, opravdu skládat a ne jen tak házet. I tato práce má totiž své technologické postupy, které není radno podceňovat.
Plocha, která vznikla po těžbě smrků napadených kůrovcem a částečně zasažených i větrnou kalamitou, byla veliká. Celou se nám ji během krásně slunečné soboty nepodařilo vyčistit, a tak jsme zbytek nechali místním. Každopádně práce jsme udělali dost a snad i správně a panovala s námi spokojenost.
Za odměnu jsme si pak smlsli na připraveném občerstvení. Mohli jsme si na ohni opéci dva druhy špekáčků, ke kterým byl k dispozici chleba s hořčicí, minerálka a zlatavý mok. Toho už si však neužil nikdo z druhého turnusu, neb všichni spěchali za jinými povinnostmi a někteří dokonce prchli před Markem vytýčeným časovým limitem ukončení prací ve 13:00.
Před odjezdem do Brna jsme samozřejmě ještě stihli zkontrolovat tábořiště plné rozkvetlých sasanek, orsejí a plicníků. Obě naše táborové stavby stojí a zimu dokonce přečkal bez újmy i poklop na odpadovou jímku. Do kuchyně se nám však nějaký vandal přeci jenom pokoušel dostat. Oplechované dveře však tomuto páčícímu pokusu odolaly. Na závěr si malé děti užily na dětském hřišti a dospěláci se ještě museli pozdravit s místním hospodským.