Moje první Kamínka se tentokrát konala v Mladé Boleslavi, kam jsme vyrazili s Míšou a Luckou Drk. Přes počáteční páteční strach, jestli nepřijedu někdy o půlnoci díky brilantnímu zpoždění Českých drah, jsem nakonec obstál a dojel ještě před pátečním zahajovacím ceremoniálem. Už ten se povedl náramně - vytvořili jsme dohromady v náhodných seskupeních parádní veledíla oplývající barvičkami a humorem. Fotky, malůvky, básničky a příběhy, co měly spojitost s tím, proč vlastně máme rádi tu naši pionýrskou bandu se fakt vydařily! Míša a Lucka se pak během mého objevování ubikací rozhodly, že zachrání u deskovky Záchranáři celý svět. Nutno říct, že záchrana jak baráku tak přeživších nedopadla ze začátku moc slavně, ale Míša se zařekla, že to prostě příště vyjde a šli jsme spát.
Druhý den jsme se spojili na pár spíše informačních seminářů, které měly trošku jiný přínos, než jsme doufali, ale aspoň trochu inspirace jsme rozhodně načerpali, obzvlášť v oblasti přípravy grafiky na celoroční hru, kde Ráma představil svoje obrázky k Nekonečnému příběhu. Míša s Luckou se pak vydaly objevovat sílu a krásu chemie, zatímco já se snažil najít svoje klidné jádro na slackline. Oboje se nám hrozně líbilo a snad vám to pak všechno ukážeme. Já se pak ještě vydal na foto kurz, abych trochu pochopil technické pojmy a nastavení. K večeru jsme se vrhli na zápas v Kin-Ballu s gigantickým míčem, což pro mě osobně a i spoustu dalších lidí byl nejlepší zážitek celých Kamínek a hra pro všechny věkové kategorie. Večer se nám konečně podařilo zachránit trošičku ošlehnuté osazenstvo hořícího domu v Záchranářích a dokonce i v těžší variantě za pomoci dalších brňáku od Stopařů. Zahráli jsme s Míšou ještě pár deskovek a o půl třetí jsme zalehli.
Poslední den – v neděli – jsem se se Stopaři vydal na seminář o komunikaci, kde jsme se spíš naučili pár super her než to, že by mě někdo naučil mluvit, ale ty překvapivě byly naprosto vynikající. Míša s Luckou si vyplnily celé závěrečné dopoledne zdravovědou, která byla luxusně připravená a figuranti namaskovaní opravdu hodně realisticky! Pak jsme se ještě stresovali opět díky Českým drahám a jejich spojům a se Stopaři dojeli až do Brna v neobytné části mezi vagóny a naučili je asociace a tichý fotbal.
Prý jsou Kamínka běžně početnější, ale přesně jak bylo řečeno na začátku, aspoň jsme v menším počtu k sobě měli blíž a akce se náramně povedla a máme hodně inspirace a zážitků. A tak tak to má být!