Soutěž pro nás tentokrát 24. 2. 2018 uspořádal 66. PTO Brabrouci Modřice, a tak nebylo divu, že se konala právě na Základní škole v Modřicích. Tam jsme se dopravili vlakem, bez přestupu, přímo z Králova Pole. A ani jsme nemuseli brzy vstávat, protože časovku jsme měli až po desáté hodině dopolední a vlak nejel ani půl hodiny.
Souběžně s Dračí smyčkou na stejném místě probíhala ještě doplňková soutěž Kosmův prostor, která měla za cíl zviditelnit oddíly nejen pomocí sekund a jejich setin a desetin, ale taky na jiném, umělečtějším, poli. Mohly zde ostatním předvést, jak vedou kroniku, jaké mají pěkné zpěvníky u táborového ohně, či jak se jejich vedoucí starají o vzhled, funkčnost a náplň webových stránek. My jsme obsadili všechny tři kategorie.
Ale zpět k uzlování. Nejprve jsme si odložili svršky v šatně a pak jsme si udělali ležení v koutě jídelny, která byla oddílům vyhrazena jako zázemí. V přízemí školy byl situován ještě všechen doprovodný program – origami, Valentýnské uzlování (ve dvojici, každý jednou rukou) a stezka uzlů. Ve třídách prvního patra se již uzlovalo. V momentě, když jsme přišli, bylo všude plno dětí a teď se přimísila ještě naše velmi početná výprava. A že nás bylo. Sice ne úplně tolik, jako na PTOB, ale celkem 34 (26 soutěžících v dětských kategoriích a 6 vedoucích v kategorii OLD). Na některé uzly se tak stály opravdu dlouhé fronty.
A jak to tedy vše probíhalo? Starším kategoriím jsme nechali volnou ruku, ať si chodí, jak chtějí. Děti vytvořily vždy skupinky po dvou, třech, zkusily si párkrát zvolený uzel uvázat na cvičném stanovišti a stouply si do fronty. Když byly na řadě, tak odevzdaly rozhodčímu svoji kartičku, kam se jim zaznamenávaly pokusy. U každého uzlu měly dva a bylo jedno, zda je budou vázat hned po sobě nebo s pauzou – to kdyby se jeden pokus zcela nezdařil a bylo by třeba ještě trochu potrénovat.
Nejmladší kategorii, která vázala jen čtyři uzly na uzlovačkách (Ambulák, Loďák, Dračák a Osmičkové očko), dostala na starosti Míša. Šestičlenná skupina chodila vždy pohromadě a před každým uzlem si šla bokem daný uzel poctivě zopakovat. Mladší měli uzlů sedm (přibyl Škoťák, Autíčka a Zkracovačka) a vázali i na jiných materiálech. Na laně to byla Lodní a Dračí smyčka, k Ploché a Škotové spojce byl připraven zdravotnický šátek a k Rybářské spojce tenké lanko. Starším, rádcům a vedoucím pak přibyl ještě jeden uzel, a to Dřevařská smyčka na laně. Osmičkové očko bylo taktéž na laně nahrazeno osmičkovým poutkem. Rozdíl v těchto třech posledních kategoriích byl ten, že instruktoři vázali se zavázanýma očima a vedoucí za zády.
Jak už jsem se na začátku zmínil, tak letos proběhla velká revoluce v měření časů. Už nebylo zapotřebí dvou rozhodčích, kteří v ruce drželi stopky a cvakali a cvakali. Tentokrát si soutěžící svůj čas měřili pomocí elektromechanického zařízení sami. Vždy před zahájením uzlování si zmáčknutím červeného tlačítka na šedé krabičce uprostřed stolu sami pokus odstartovali a jeho opakovaným stiskem zase ukončili. Pravda, některým to činilo obtíže, ale podmínky byly pro všechny stejné, navíc, když si tato udělátka mohly oddíly předem zapůjčit a vyzkoušet. Této možnosti jsme samozřejmě využili i my nejen na schůzkách, ale i na dvou speciálních nácvicích, které jsme před Dračí smyčkou v klubovně zorganizovali.
A co výsledky? Jak jsme dopadli? Měli jsme nějaká pódiová umístění? Jsou nějaké rekordy? Pomohli jsme si k lepšímu postavení v Zelené lize? Ano, ano, vlastě samé ano. Pro jakékoliv ocenění jsme si na venkovním nástupu, při kterém jsme hodně mrzli (únorové mrazy), šli mnohokráte. Ačkoli nervozita na nás všechny při soutěžním vázání působila opravdu velmi, a někteří tak nebyli schopni svých standardních výkonů, ba některým ruce natolik svázala, že některý z uzlů se třeba nepodařilo uvázat vůbec, tak nakonec všechny za příkladnou snahu musíme pochválit. Nejvíce však Terku, která nám zajistila jedinou bednu mezi dětmi. Mezi dvaapadesáti soutěžícími v kategorii Starší obsadila 3. místo, na pátém místě jí zdatně sekundovala Vokoun. V nejpočetněji obsazené kategorii Mladších (89) se všichni naši vměstnali do první poloviny. Nejlepším z nich byl Čipi na šestém místě, Paťa a Kiki se těsně nevešli do první desítky. V Nejmladší kategorii (70) jsme právě v oceňované desítce měli osmou Zuzku a desátou Bety, která byla shodou okolností úplně první ze všech, která si přišla převzít nějakou cenu, tak z toho byla celá vykulená. Mezi rádci pak vyniká páté místo Aničky a mezi vedoucími druhé místo Rogiho. Kromě velkých diplomů za umístění jsme si šli také pro pár menších za rekordy v jednotlivých uzlech (Kiki K., Terka – 2x, Alfy, Zuzka, Rogi, Marin, Míša – 1x) a taky za štafetu. V ní se vázalo šest základních uzlů na čtyřech uzlovačkách. Zde byla ze všech nejrychlejší naše Alfy.
V Kosmově prostoru jsme také byli velmi úspěšní. V tzv. „Miss sympatii“ webů to sice byla brambora, ale v hodnocení odborníků, jsme se posunuli na místo třetí. Ještě lépe dopadla kronika a zpěvník, které byly všemi přítomnými ohodnoceny jako druhé nejkrásnější. Odborné hodnocení webů mělo také více podkategorií. Zde jsme zvítězili ve funkčnosti, za což patří největší dík našemu programátorovi Martinovi.
Tak, všechny ceny a diplomy byly tedy předány a my už jsme se těšili, až si sedneme do tepla ve vlaku, protože na nástupu byla teda fakt kosa. Zrovna tentokrát jsme však nikam nemuseli dobíhat (asi by to bylo fajn, protože bychom se alespoň zahřáli), a tak jsme měli ještě čas na odlov jedné kešky. Byl to takový náš malý restík, protože jsme se o ni pokoušeli už jednou na loňské Závěrečné výpravě, ale nevyšlo to. Tentokrát jsme ale na modřickém nádraží měli štěstí. A pak už jen šup do vlaku a za chvíli jsme byli doma, kde jsme si mohli užívat i posun našeho oddílu na třetí pozici v Zelené lize.