Sraz jsme měli na nádraží v Králově Poli, odkud jsme se nejprve vlakem přesunuli do Židenic. Zde jsme přeběhli na druhý perón a hned naskočili do dalšího vlaku, který nás dovezl do Adamova. Tady jsme měli přeci jen trošku delší – cca osmiminutovou – pauzu na přestup na autobus. Ten nás velmi klikatou cestou dopravil přímo na místo k Výpustku.
Než jsme se stačili drobně nasvačit a napít, už jsme byli v úvodní místnosti prohlídky celého zajímavého komplexu. Zde jsme se dozvěděli, co se zde během nedávné historie vše dělo. Od prvních průzkumů a vylámání krápníkové výzdoby Lichtenštejny, přes těžbu fosfátových hlín a německou továrnu na součástky pro letecké motory, až po velitelství Československé armády a vybudování protiatomového krytu. Ten byl zrovna jako první na řadě naší prohlídky. Děti si mohly prohlédnout ubikace vojáků, ošetřovnu, spojařskou místnost s historickými telefony anebo třeba strojovnu se vzduchotechnikou a model celého areálu. Kluci, ale i děvčata, byli překvapeni i expozicí modelů československých letadel. Opravdu jich tam bylo velmi mnoho.
Po opuštění krytu jsme se už ocitli v samotné jeskyni a hned na úvod jsme zakusili pravou jeskynní tmu, to když nám náš mladý průvodce zhasnul. Někteří z nás se trochu báli, navíc, když na nás málem vyskočil jeskynní medvěd se lvem. Naštěstí to však byly jen figuríny, ale v životní velikosti. Tu širšími, tu užšími cestičkami jsme prošmejdili celou jeskyni křížem krážem, zastavovali jsme se u různých informačních tabulí a strojů, či u exponátů vykopaných z hlíny.
V podzemí jsme strávili skoro hodinu a půl. V expozici Jeskyně a lidé, která byla umístěna v prvním patře správní budovy, to by pak byl skoro stejný čas, kdybychom nezasáhli. Děti zde totiž objevily umělý jeskynní sifon a průrvu. Oběma se dalo prolézat a to, pokud víte, jak vypadá sifon, bylo pro děti úplné eldorádo.
Po další obědové svačině a daleko po poledni jsme teprve vyrazili na desetikilometrovou cestu do Adamova. Nedaleko od Výpustku jsme prošli kolem Drátenické jeskyně, kde jsme před prudkým výšlapem do Babic odlovili již druhou kešku. Tam jsme vyměnili červenou značku za žlutou. Ta nás dovedla k propasti a bývalému dolu Malá Macocha. Dále jsme střídali značky jak na běžícím pásu. Chvílemi to byla modrá, pak zas žlutá a nakonec zelená. Na ní pak stála rozhledna Alexandrovka, která byla naším dalším dílčím cílem. Ihned jsme samozřejmě vyběhli po schodech nahoru, a ač nebylo úplně nejideálnější počasí, pohledy z velké výšky na Adamov byly úchvatné. Hlavně na vláčky, které vypadaly, jak z dětského modelového kolejiště.
Na cestě do Adamova jsme posbírali ještě pár kešek (i multi) do celkového počtu šesti a vlak jsme stihli s ideální čtvrthodinovou rezervou. Přestup v Židenicích byl opět bez problémů a lehce po páté hodině odpolední si už znavené děti převzali rodiče v Králově Poli.