Krásný podzimní soutěžní den náš oddíl započal ranním srazem v klubovně, kde jsme našim závodníkům naposledy připomněli zásady orientačního běhu. V krátké prezentaci jsme upozornili na různá úskalí, na co si mají dávat pozor i co dělat, když se v lese, nedej bože, ztratí. Pak už jsme po družinách vyrazili na autobus jedoucí z nádraží v Králově Poli.
Raději jsme si vyhlédli dřívější spoj, protože jsme mysleli, že v tom následném, posilovém, pojedou všechny ostatní oddíly a budeme se tak velmi mačkat. Stejný nápad jako my však mělo oddílů více, takže jsme se stejně mačkali a navíc se do busu natlačila pouze družina Flagro. Díky pohotovostním vozidlům některých rodičů, čímž jim tímto moc děkujeme, se však celý Ferax naskládal do aut a byl převezen až na místo. Řidiči pak byli vysláni ještě jednou do Soběšic, kde mladší družina uvízla při přestupování, protože autobus jedoucí z Lesné byl též plný k prasknutí.
Za útěchovské hřiště, k prostoru prezence, jsme se nakonec všichni zdárně dostali. Postavili jsme velký stan pro případ deště, schovali do něj věci a již mohli očekávat start. Vzhledem k tomu, že nás bylo opravdu mnoho (nejpočetnější výprava soutěžících), tak první naši závodníci vybíhali na trať ještě v době, kdy se poslední zapisovali do startovacích listin.
Závodilo se celkem v šesti věkových kategoriích, rozdělených podle pohlaví. První dvě kategorie, kromě toho, že měli za úkol orazit méně kontrol, měli také kratší trasu značenou fáborky (postup pouze dle mapy byl samozřejmě kratší výrazněji). Začínalo se asi na dvou kilometrech, nejstarší pak, když nezabloudili, absolvovali kilometrů cca pět.
Po celou dobu závodu jsme sledovali průběžné výsledky, které byly vyvěšovány u prezence. Radost jsme měli především z mladších hochů v kategorii H10, kteří se hned čtyři dlouhou dobu drželi na prvních místech. V ostatních kategoriích to pak už nebylo tak slavné. Výsledkově navázat na předešlé ročníky, kdy jsme měli přímo medailové žně, se nám opravdu nepodařilo. Na závěrečném nástupu tak šly přebrat diplomy a ceny dvě děti. Ve zmiňované kategorii H10 to byl za druhé, respektive za třetí místo Max Šťasta a Jáchym Švec. V kategorii D18 (instruktorské) rodinné orienťácké geny nezapřela Ála Malivánková, když si doběhla pro třetí místo. Velké zastoupení jsme měli mezi vedoucími, kde se do „běhání po lese“ zapojili i někteří rodiče. V mužské kategorii se Tom marně snažil porazit Žokeje z Vlčat, a tak na něj „zbylo“ místo druhé. Mezi ženami se na stupně vítězů před Martinu prodrala nakonec třetí Bára. Jako oddíl jsme obsadili páté místo a v Zelené lize SPTO se spolu s Vlčaty dělíme o průběžnou čtvrtou pozici.
Dalo by se čekat, že když jsme na místo přišli mezi prvními, budeme také první odcházet, ale nebylo tomu tak. Vlastně to bylo úplně naopak. Sehnat dohromady a zorganizovat odchod hordy dětí (33) nebylo snadné, a tak jsme v klidu sbalili stan, nechali ujet přeplněné autobusy a vyčkali spolu s Poutníky na další poloprázdný. My vedoucí jsme pak byli šťastní především z toho, že jsme všechny děti dovedli zpět rodičům a nemuseli vyhlašovat velkou pátrací akci, protože ve dvou našich případech to reálně hrozilo.