Před půl čtvrtou jsme se pomalu začali scházet před kluzištěm na Vodové. Někteří si čekání před vstupem zpříjemnili sněhovou přestřelkou. Pěkně jsme se pak zapotili i při zavazování bruslí a neméně při umisťování spousty věcí do skříněk. Čekala nás ale zasloužená odměna. Na dobře upraveném ledě se pohybovalo jen pár bruslařů, takže jsme na naše blbinky měli dostatek místa. Výhodou také bylo, že pomocní lachtani nebyli téměř obsazeni, takže jsme místy měli i všechny tři jen pro nás. Jednoho si ochočila Betynka, která se s ním cítila bezpečněji a v podstatě jej nedala z ruky. Ostatní většinou sloužili jako vozítko pro zkušenější bruslaře.
Na ledě jsme potkali i našeho oddílového kamaráda - Toma, který se nám, mimo jiné, postaral o zábavu. Rychlá jízda na lachtanovi pod jeho velením přinášela velký ohlas.
Jak už jsem naznačovala, počasí nám opravdu přálo! Ze startu nás přivítalo sluníčko a po setmění nás dokonce překvapila i velká sněhová průtrž. Ta se nám líbila asi ze všeho nejvíc! Atmosféra na kluzišti se rázem změnila a ježdění mezi vločkami jsme si náramně užívali. Po chvilce se na ledě vytvořila sněhová vrstva, ve které děti začaly dělat andělíčky.
Vypadalo to tak krásně, že se nám z ledu vůbec nechtělo. Ale co se dalo dělat. Čas nám vypršel a museli jsme vyměnit brusle za boty a pomalu odejít. Někteří stihli již tradiční horkou čokoládu, a to už bylo opravdu všechno.