Indy a jeho přítel Marcus vyrazili do Jižní Ameriky každý sám napřed prozkoumat terén, zatímco jejich šikovní, nezletilí pomocníci se sešli ve čtvrtek po poledni na brněnském Hlavním nádraží a vyjeli za nimi vlakem. Nejprve do Svitav, kde pak přestoupili do jiné soupravy. Cílová obec byla Borová, odkud se pěšky přesunuli na Posekanec, přičemž po cestě sbírali zprávy, které jim zanechal Marcus během své průzkumné cesty. Předpověď varovala před deštěm, avšak počasí nakonec přálo a děti došly na základnu v pořádku. Aby však místo našel i Indy, tak mu děti musely na zemi vytvořit obrazce z planiny Nazca, kterou z letadla vyhlížel. Jakmile děti díla dokončily, Indy rychle objekt identifikoval, seskočil padákem a všichni jsme se tak mohli ubytovat. Ten den večer jsme ještě absolvovali malý kvíz v poznávání místních rostlin a zvířat, abychom věděli na co si dát pozor. Jakmile jsme jej dokončili, tak už bylo moc hodin a bylo na čase jít spát.
Velký pátek nám přinesl spoustu rozličných činností rozcvičkou počínaje. Pátrání po křišťálové lebce jsme ale na okamžik odložili a místo toho jsme se věnovali zábavným a výukovým věcem. Během dne jsme si vyzkoušeli netradiční hru na schovávanou, ještě netradičnější vybíjenou nebo též to, jak se hrají šachy, když nemáme šachovnici a figurky jsou samotní hráči. A protože se blížil Setonův závod, nezaháleli jsme a připomněli si i tábornické dovednosti. Vyzkoušeli jsme si stavbu stanu i přístřešku, signalizaci, měření azimutu s buzolou, střelbu z foukaček nebo zdravovědu a hod na cíl. Jelikož však ťukaly na dveře Velikonoce, tak si děti nazdobily i krásná velikonoční vajíčka. Taktéž si připravily divadelní představení pohádky, kterou však záměrně popletly a vytvořily tak skoro nové dílo.
Nakonec jsme za tmy ještě pohnuli i s hledáním křišťálové lebky. Větší děti přijaly výzvu na souboj proti místním velkým domorodcům ve svíčkovém fotbale. Za jednoznačné vítězství pak obdržely legendu, která naznačovala úkryt křišťálové lebky a také to, že lebka je prokletá a měly by ji tohoto prokletí zbavit za pomoci vody z posvátné studánky. S vědomím tohoto nového objevu, jsme se odebrali načerpat síly na další zajímavý den.
V sobotu jsme se po rozcvičce vypravili na velký výlet hledat křišťálovou lebku. Lebka se dle legendy měla nacházet ve skalnatých útvarech na severu. Jenže ve kterých, když je jich tam spousty? To jsme nevěděli a rozhodli jsme se jich prozkoumat co nejvíce. Brzy jsme stanuli před Městskými maštalemi a skálou zvanou Hrad, na níž jsme posvačili. Místa to byla krásná, lebku jsme tam však nenašli. Další zastávku jsme měli u Setonovy studánky, odkud jsme nabrali posvátnou vodu, na „vyléčení“ lebky. Ve Vranicích jsme poobědvali a pokračovali v cestě. Ta nás dovedla do nádherného skalního bludiště zvaného Toulovcovy maštale. Zde se nám už poštěstilo a křišťálovou lebku jsme nalezli. Nadchnuti tímto úspěchem, a také úžasnými přírodními scenériemi, jsme se vrátili na základnu. Cesta nás však natolik zmohla, že jsme večer zvládli jen večeři a malou soutěž v uzlování.
Nejodolnější děti, kterým po náročném dni ještě zbyly síly, se v noci spolu s Indym rozhodly lebku dopravit na posvátný oltář v hlubokém lese a smýt z ní přinesenou vodou její kletbu. Tento úkol se nám snažili zmařit nepřátelští vojáci. Naše děti však byly v temném hvozdu moc šikovné a obezřetné a nakonec se jim podařilo křišťálovou lebku od jejího prokletí očistit. Po tomto velkém vítězství jsme se již odebrali k zaslouženému spánku.
V neděli jsme se již pouze sbalili, pochutnali si na brzkém obědu a vyrazili nazpět do Evropy, do Brna. Všech šestnáct dětí s doprovodem podniklo cca osmikilometrovou cestu do Borové, kde jsme nasedli na vlak a vrátili se domů. Křišťálovou lebku jsme našli, kletbu zlomili, takže jsme byli úspěšní. Snad budeme ještě úspěšnější na Setonově závodě příští týden… Držte nám palce!