Akce započala po ránu na Královopolském nádraží, kde jsme nasedli na autobus, který nás dovezl do Soběšic. Tady jsme přestoupili na další linku a tou dojeli do Útěchova. Zde jsme nejdříve odlovili dvě kešky. Jedna byla u božích muk na jižním konci obce a druhá na lesním palouku s památníkem Adolfa Midlocha – lesníka, který sestavil třeba stomoměr nebo tachymetrický úhloměr. Další cesta nás vedla již po modré značce vstříc studánce. V Adamově jsme posvačili a pak vkročili opět do lesů. Další zastávku jsme si dali u vodárenské stavby, kde jsme také svedli náš tradiční skokanský souboj a nabrali síly před finálním výstupem na nejvyšší bod naší cesty. Nabitá energie se nám hodila, protože trasa vedla do kopce skoro neustále a to ne jen tak do ledajakého. Přitom jsme ještě hráli dvě průběhovky (Odhazování lístečků a Klíšťata).
Vrchol Výškůvku jsme zdárně zdolali a než jsme seběhli k nedaleké studánce, chtěli jsme ještě zkontrolovat naši kešku. Ale ať jsme hledali, jak jsme hledali, krabičku se nám nepodařilo najít. Další zklamání nám přichystala sama studánka, když z ní vůbec netekla voda. Vůbec nás to však neodradilo od toho, abychom ji a její odtok do zarostlého jezírka vyčistili. Snažili jsme se, jak to šlo. Zatímco všichni mladší se vrhli na čištění, tak starší kluci sbírali dřevo, rozdělávali oheň a připravovali klacky na opékání. Starším děvčatům to nedalo a ještě jednou se vydala obhlédnout úkryt naší kešky. Po krátkém pátrání ji vítězoslavně našla nedaleko a následně uložila na správné místo. Jakmile byla studánka vyčištěná a upravená, mohli jsme se vrhnout na opékání špekáčků a všeho možného dalšího, co si kdo donesl. Až bylo vše opečeno a zásoby snědeny a vypity, zahráli jsme si na palouku Předbíhanou, Maršála a špióna a samozřejmě také neodmyslitelný Kanystr.
Nakonec nastal čas a my museli místečko s naší studánkou opustit a vydat se po žluté turistické značce zpět do Adamova a na vlak. Tentokrát jsme nedobíhali a v klidu si vychutnali ještě pár zbývajících chvil, než jsme s přestupem v Židenicích odjeli směr Královo Pole. Tady už na uchozené, lehce uzené, ale spokojené děti čekali jejich rodiče.