Po krátké cestě busem a následně šalinou jsme vystoupili v Bystrci na Rakovecké. Na louce nedaleko přehrady jsme udělali nástup, kde jsme děti seznámili s plánem trasy a motivací dnešního výletu pohádkou Ať žijí duchové! Už nám vysvitlo i sluníčko a celkově se oteplilo, což bylo ideální počasí na pěší výlet.
Na osmikilometrové trase Podkomorskými lesy směrem na hrad Veveří jsme odlovili spoustu kešek a užívali si procházky listnatými lesy. Svačinovou přestávku jsme si dali u Ríšovy studánky, kde jsme na chvíli plně obsadili i nově postavený turistický přístřešek. Těsně před vstupem do hradu jsme se zastavili u památného dubu, kde jsme se posilnili obědem a přivítali jsme nečekanou návštěvu. Leontýnka Brtníková z Ať žijí duchové! nás prosila o pomoc. V době nepřítomnosti jejího otce na hradě se jí podařilo ztratit 5 cenných věcí a nutně je potřebovala získat zpátky, než se tatínek vrátí. Neváhali jsme ani vteřinu a vypravili se na pomoc. Po celém areálu hradu jsme ve dvojicích hledali ony cenné předměty a jejich polohu pak museli zaznačit do plánku. Vedli jsme si bravurně a Leontýnce pomohli, jak nejlépe jsme mohli.
Při cestě z hradu nám úzká lesní cestička z kopce, kde jsme hledali jednu z kešek, dala pěkně zabrat. Po překonání Veverky, pravostranného přítoku do přehrady, se ale naštěstí před námi objevila širší cesta, po které jsme došli na Lávku Pod Hradem. Další dva kilometry jsme se pak kochali jak pohledem na hrad Veveří, tak i na Brněnskou přehradu.
Celý den se děti těšily na slíbenou plavbu parníkem, a tak jsme na něj nastoupili na zastávce Pod Trnůvkou (Cyklistická). Následujících 40 minut jsme si mohli užít pozorování Prýglu a jeho blízkého okolí z přídi či zádi lodě. Parník nás vylodil až na konečné v přístavu v Bystrci a odtud jsme zase museli po svých.
Na zastávku trolejbusu Nám. 28. dubna to už byl jen kousek. Po cestě začalo lehce pršet, ale do toho stále svítilo sluníčko, a tak jsme mohli zahlédnout krásnou duhu se všemi barvami. Také jsme se ještě posnažili odlovit další kešky, tentokrát ale bohužel bez úspěchu. Těsně u zastávky jsme na závěrečném nástupu dětem poděkovali za pomoc Leontýnce a rozdali jim tradiční upomínkový předmět – cancátko. Trolejbusem č. 30 jsme pak dojeli zpátky na Slovanské náměstí, kde nás již netrpělivě vyčkávali rodiče. A my už se těšíme na příští pohádkové dobrodružství!