Už od rána to venku vypadalo slibně. Sice zima, ale krásně svítilo sluníčko a o vítr nouze rozhodně nebyla. Přestože akce začínala až odpoledne, pár vedoucích se sešlo už kolem desáté v klubovně, aby nabalili věci a uvařili čaj. Všechno máme poctivě sepsané a podle seznamu to šlo rychle, takže jsme si před odjezdem mohli vychutnat nedělní oběd v klidu doma. S plným břichem se nám sice nechtělo, ale věci do auta jsme nanosit zvládli a vydali se na místo.
Každoroční posilovna v podobě vynášení věcí na kopec nás neminula a každý z nás si to vyšlápl s plnou polní aspoň dvakrát. Po krátkém testu trpělivosti při stavění párty stanu jsme nachystali stoly s občerstvením, vyvěsili aktualizované informace o oddíle a Pionýru obecně, složili gril a rozbalili Mölkky.
Čekali jsme ještě na nějaké opozdilce, takže nástup začínal až kolem půl třetí. Tam jsme si představili vedoucí, kteří v oddíle fungují, prohlédli jsme si úžasné vesmírné kostýmy a doplňky, řekli jsme si pár organizačních věcí a šli jsme pouštět draky.
Na vlastní kůži jsme si ověřili pořekadlo "Všeho moc škodí." a bojovali s větrem, který unášel draky do keřů a stromů, vzájemně motal draky do sebe, některým se dokonce i utrhl a odletěl. Takhle to zní děsivě, ale zas tak zlé to nebylo. Každý si po prvních pokusech vyzkoušel, jaké taktiky fungují a když přečkal několik poryvů větru v určité výšce, už se to drakům létalo jedna radost. To se pak pouštěli draci zavázaní k batohu a majitelky se nacpávaly klobáskou. Není se čemu divit. Vypadaly a voněly totiž úžasně! Po roční pauze se nám vrátil náš osvědčený grilmaster a pohled na opálené klobásy doslova lákal. Až tak, že si na ně brousili zuby i cizí kolemjdoucí.
V našem zázemí se to hemžilo hlavně kolem várnice s čajem. I když sluníčko bojovalo opravdu statečně, vítr srážel pocitovou teplotu na hodně nízká čísla. K čaji jsme si mohli ochutnat některou z dobrot, co pro nás připravili rodiče s dětmi. Letos to posunuli zase o level dál a k nabídce byly dokonce i langoše s česnekem, kečupem a sýrem. No mňam!
Turnaj v Mölkky byl napínavý do poslední chvíle. Týmy mezi sebou bojovaly a snažily se co nejmenším počtem hodů shodit dřevěné kolíky s konečnou bodovou hodnotou padesát.
Komu se v turnaji dařilo nejlépe jsme vyhodnotili na závěrečném nástupu. Samozřejmě jsme ocenili i vesmírné doplňky, které když byly, tak byly boží! Aby ale žádná rodina neodcházela s prázdnou, přišel si vždy každý zástupce pro pamětní list a něco na zub. Rozdali jsme si upomínkové cancátko a pomalu jsme se rozloučili. Děti nám ukončily nástup tak, jak jsou zvyklé končit každou schůzku s Phoenixem. Na závěrečné fotce sice není všech 77 účastníků, kteří se letos na drakiádě ukázali, ale i tak nás je tam většina.
Příští rok nás čeká velké výročí! Drakiáda tohoto typu bude už podesáté a my se na ni už teď moc těšíme, protože je to s Vámi vždycky moc fajn!