Na Královopolském nádraží jsme se setkali v úctyhodném počtu třiceti dětí a vedoucích i jednoho psa. Následně jsme autobusem vyjeli do Útěchova, odkud jsme pěšky po modré turistické značce sešli do Adamova. Již během této cesty jsme začali prověřovat první ctnost, poznání, třebaže závěr této hry byl plánován až u studánky.
Dál jsme se vydali do lesa novou, netradiční trasou. Nalezli jsme při tom záhadné zbytky bunkru a v nich skrytou kešku. Poblíž jsme poté vyzkoušeli, jak pevné je naše přátelství, když jsme společnými silami všichni přelézali provaz upevněný ve výšce. Cesta nás nakonec dovedla i k naší kešce, kterou jsme poctivě zkontrolovali.
Pak už jsme byli u studánky. Čekala nás těžká práce s jejím čištěním, ale s rýžáky a rukavicemi se nám to zdárně povedlo. Starší děti zatím nasbíraly dřevo a zapálily oheň, abychom si mohli za odměnu opéct buřty, jablka, chleba i jiné neobvyklé věci. Za tuto činnost jsme si zasloužili pírko pomoci.
Následovaly dvě zkoušky zaráz: překonání, formou zápasu mezi skupinami dětí, a příroda, kde jsme prokazovali znalost místní flóry.
Nejnáročnějším úkolem byla pravda. Při němž jsme totiž dlouho hledali východ ze zapeklitého labyrintu.
Uhašení ohně, sbalení se, úklid palouku a závěrečná fotka byla dílem okamžiku a za chvíli jsme to již pelášili z kopce, hrajíce přitom naše oblíbené kartičky, na vlak. Výlet jsme zakončili na nádherně zrenovované zastávce v Adamově. Tam jsme se ještě vrhli na zkoušku paměti, při které jsme museli zavzpomínat, v jakém pořadí jsme všechny úkoly plnili. Pak jsme už jen zdárně dojeli zpět do Králova Pole a rozešli se domů.