Cesta ze Slovanského přes Halasovo náměstí nám pěšky a dvěma autobusy trvala skoro nachlup půl hodiny. Přepravit se na místo a hlavně rozdělit sedmnáct rozjívenců a čtyři vedoucí (+ dva nehrající) do sedmi skupinek, byl nesnadný úkol, ale zdařilo se. Za chvíli již děti v rukou třímaly hole, kterými se snažily dostat míček do jamek na dvanácti drahách. Předem jsme totiž šest náročnějších na záznamovém archu proškrtali, protože jsme věděli, že bychom je stejně nestihli. Takhle jsme se aspoň mohli porovnávat.
Všem dětem bylo potřeba trochu více připomenout pravidla a pořádně je vysvětlit těm dvěma, jež minigolf ještě nehrály vůbec. Některé jsme též instruovali, jak přesně mají hůl držet a jak si k úderu stoupnout, a také jak odehrát tu kterou dráhu - kdy je lepší vzít měkčí a kdy zase tvrdší míček. Ale to už každá skupinka byla rozeběhlá u jiné jamky.
Úder střídal úder, některé byly velmi povedené a na jiné by jejich autor rád co nejdříve zapomenul. Za nejméně těch nepovedených je nutno pochválit Nelinku, jež se stala absolutním vítězem a zasloužila si sladkou odměnu z místního stánku. K ní se pak přidali další, kterým se podařilo vše odehrát ještě před naplněním časového limitu.
Ve Fidelisu měla Nelinka opravdu velký náskok na druhou Nelču a třetího Ondříka. Ve Fortisu si potom s nástrahami drah s takovými jmény, jako jsou třeba Pyramidy, Příčky, Vlny nebo Plošina, Looping, Trubka, či Kužele, poradil nejlépe Honza. Hanička na druhém místě měla o jeden úder více a třetí Marťa o tři.
Času na návrat zpět do Králova Pole nám již moc nezbývalo. Ještě však bylo potřeba vyhlásit vítěze nejen minigolfu, ale také celého celoročního bodování s námořnickou motivací družinky Fidelis. Ani jeden její člen totiž nebyl na závěrečné výpravě, kde už ceny obdrželi ti starší, jak z Fortisu, tak z Feraxu.
A kdo tedy mezi těmi nejmladšími byl nejúspěšnější? Kdo byl na nejvíce schůzkách, akcích a soutěžích? Vězte, že to byla Nelča Zlonická, která měla stobodový náskok na sesterské duo Kocianových. Zde byla o pár desítek bodíků lepší než Ema mladší Nelinka.
Na závěr jsme si všichni popřáli krásné prázdniny a vysvědčení a rozloučili se s tím, že se zanedlouho uvidíme s většinou na letním táboře v Borači a s ostatními pak určitě v září na nových schůzkách. Poté již proběhlo jen poslední společné foto a cesta na autobus a domů.