V pátek ráno jsme se sešli v počtu dvou vedoucích a devíti dětí na Královopolském nádraží a vyrazili vlakem směr Kopřivnice. Kolem poledne jsme se pak ubytovali ve skautském středisku Vanaivan. Zde jsme skromně poobědvali z našich doma připravených krabiček a vyšli na úvodní cestu za poznáním.
První zastávkou byl depozitář Slovenské strely, legendárního historického vlaku. Tato červená nádhera nás oslnila, leč to byla jen rychlá prohlídka. Hned vedle jsme navštívili Muzeum nákladních automobilů Tatra. Zde jsme viděli vskutku hezké kousky všemožných velkých dopravních prostředků. Od kočárů z přelomu 19 a 20 století, přes hasičské vozy, stavební techniku až po moderní závodní auta pro pouštní rallye. Děti uchvátily zejména malé náklaďáčky, na kterých se mohly vozit. Celkově byla tato expozice skutečně poutavá. Následující místo nás již bohužel tolik nezaujalo. Jednalo se o AutoMoto muzeum na vzdálenější straně Kopřivnice. Byla tu vystavena pěkná auta i motorky různých značek, však největší zalíbení jsme nakonec našli v návštěvní knize. Po cestě zpátky na ubytování jsme si udělali pauzu na hřišti, kde se děti vydováděly na houpačkách. Poté už jsme mašírovali na základnu, uvařili večeři a věnovali se deskovým hrám. Později večer se k nám připojilo dalších sedm vedoucích a instruktorů, kteří byli na pátečním jednodenním výletě s mladšími dětmi z Flagra ve Sloupsko-šošůvských jeskyních.
V sobotu jsme začali v Muzeu osobních automobilů Tatra. Zde byla k vidění spousta vozů, které mohli šoférovat naši předkové, ale i závodní nebo prezidentské speciály. Závěrem prohlídky nás čekala ještě sportovní výstava manželů Zátopkových. Dalším a posledním muzeem, co jsme o tomto víkendu navštívili, bylo muzeum Fojtství. To vypráví o životě v Kopřivnici díky obsáhlé kolekci černobílých fotografií a zejména pak o počátcích výroby kočárů.
Před okružním, cca třináctikilometrovým, výletem kolem sousedního Štramberku jsme se naobědvali v místní restauraci. Nejdříve jsme se zastavili u Váňova kamene. Na ten jsme i vylezli a posloužil nám, mimo jiné, jako slušná rozhledna. Poté jsme zavítali do bývalého lomu Kamenárka, kde jsme z kamení postavili obrázek našeho Phoenixe. A pak už hurá ke zdejší pýše, k hradu Štramberk a jeho věži Trúbě. Brány hradu byly bohužel zavřené, tak nám musela stačit regionální specialita – Štramberské uši. A že jsme jich nakoupili mraky, nejprve u hradu, potom pod ním a ještě též na nádherném náměstí s barokními domy.
Cesta zpět do Kopřivnice vedla skrz Národní sad, ve kterém jsme viděli mnoho bust našich slavných osobností nejen z kulturní sféry. Stanuli jsme u vyhlídky na lom Kotouč i u jeskyně Šipka, jež se proslavila předně nálezem čelistí neandrtálského dítěte. Celou jsme ji samozřejmě prolezli a odlovili zde již asi pátou kešku tohoto dne. To už se začalo stmívat. Z kopce od jeskyně jsme scházeli do města po hodně namrzlé lesní pěšině. Především děti si to užily a byl to paradoxně jeden z jejich největších zážitků, na který budou dlouho vzpomínat. Následoval delší nezáživný pochod k místu našeho ubytování. Po jídle jsme se opět oddali uvolněné večerní zábavě. Ta se nám trošičku protáhla, protože jsme se nemohli odtrhnout od nového oddílového hitu – karetní hry Ligreto.
V neděli nás čekal jen malý výlet. Vystoupali jsme na blízkou zříceninu gotického hradu Šostýna. Zřícenina je to opravdu hodně zřícená, ale přesto pozoruhodná. Třeba kuriozitou hradního rybníka, jehož zamrzlou plochu, jak je vidno z fotek, jsme nemohli nechat bez povšimnutí. Na vycházce jsme ještě zavítali na Bezručovu vyhlídku s novou rozhlednou a pak se už vrátili na základnu. Po obědě jsme se sbalili, uklidili a vyrazili vlakem ku domovu.
Ledové město opět nezklamalo. Byla to krásná výprava za poznáním dalšího z našich měst. Tak schválně, kam pojedeme příště? Tipy jsou vítány.