Po zhruba hodině jízdy a půl kilometru chůze jsme dorazili ke Sloupsko-šošůvským jeskyním. To byl hlavní cíl naší cesty. Před tím, než jsme vstoupili do podzemních prostor, tak jsme s dětmi na louce sehráli jednu běhací hru zapadající do celoroční motivace. Děti v ní měli za úkol proplouvat na rozbouřeném moři mezi ledovými krami. Oběma týmům se to zdařilo a na konci sestavili společně nádherný nový koráb.
Po chvíli oddechu a svačině si nás už vyzvedla velmi milá průvodkyně a zavedla nás za mírného deštíku do šošůvské části jeskynního systému. Ve sloupské části se totiž přes zimu neprovádí, neboť v ní ve velkém množství hnízdní netopýři. I v té šošůvecké jsme na pár hibernujících jedinců narazili a proto jsme si také celou dobu svítili vlastními baterkami a nemohli se tak spolehnout na místní osvětlení, které je právě z důvodu větší ochrany těchto létajících savců mimo provoz.
V podzemí jsme strávili hodinu a půl, ušli v ní skoro jeden kilometr a viděli mnoho zajímavých prostor s rozličnými krápníky. Nemohl samozřejmě chybět typický svícen a krásné byly i vosí úly. Ocenit musíme i poutavý výklad a nervy paní, co nás prováděla. Musela zvládat nejen všetečné dotazy našich dětí, ale i notorického předbíhače Davču. Bylo vidět, že má s dětmi hodně zkušeností.
Prohlídku jsme zakončili v jeskyni Kůlna. Zde byly vystaveny exponáty vážící se k historii jejího pravěkého osídlení. Před jeskyní, kde na nás chvilku vykouklo i sluníčko, jsme se naobědvali a odlovili první ze čtyř kešek. Od Hotelu Broušek jsme se potom vydali Pustým žlebem k Punkevním jeskyním. Úplně k nim jsme však nedošli a asfaltku jsme opustili na rozcestí Pod Salmovkou. Odtud nás čekal obrovský kopec ke zřícenině Blansek.
Ještě před tím, než jsme na ni vystoupali, jsme ale museli prolézt každou díru a každou jeskyňku, prozkoumat, kam až to vede. Samozřejmě ne všichni byli tak zvídaví a ochotni si umazat svoje oblečení, však vždycky se někdo našel. Všichni jsme si pak zahráli hru na cestu s básničkami.
Zřícenina nás velmi překvapila svou rozlehlostí, podle mapy měla na délku cca 300 metrů a do hlavního hradního paláce nám to po úzkých cestičkách nahoru dolů docela trvalo. Určitě to však stálo za to. Po nezbytné společné fotografii a odlovení další kešky jsme se vypravili Novodvorskou alejí sedmapadesáti lip, kterou nechal vysadit hrabě Hugo Salm, na autobus.
Jízda zpět na Královopolské nádraží trvala opět kolem hodiny. Čas jsme využili k odpočinku po desetikilometrovém šlapání zimní přírodou, a také vyplněním pracovních listů s tajenkou ze Sloupsko-šošůvských jeskyní. Někdo zvládl odpovědět na všechny otázky ještě v autobusu, někteří si něco nechali i na doma.
Výlet se nám určitě moc vydařil. Všem se líbil, jen škoda, že bylo tak málo dětí. Pro vedoucí to ale ještě nebyl úplně konec dne, protože cca za dvě hodiny ze stejného místa vyrazili za Feraxem na poznávací víkend do Kopřivnice.