Sraz s dětmi byl před vchodem do klubovny a následoval přesun do už zmíněného gymnázia. Po přezutí, přemístění se do třídy a usazení do lavic nás čekalo bingo. Všichni hráči dostali svou tabulku 5x5 s pětadvaceti různými obrázky. Martin poté s využitím místního projektoru náhodně tyto obrázky promítal. Pokud se na plátně objevila kresba souhlasná s tou, kterou jste měli v mřížce, v tabulce jste si ji škrtli. A když se vám zadařilo tímto způsobem vyškrtat všechny obrázky v řadě, sloupci nebo úhlopříčce, zvolali jste “BINGO!” Tím jste měli nárok na jeden z bonbonů, které z ošatek rozdávaly Kika s Terkou. Prvním a ani příštím vaším výkřikem však hra zatím nekončila a pomocí Martinova počítačového programu se losovaly další vyobrazení. Všichni zúčastnění tak měli stále šanci, když budou dávat pozor při promítání, vyhrát nějakou tu odměnu. Bingo bylo jistou dobu napínavé, protože dlouho nikdo žádnou pětici nevykřížkoval. Ale jak se se snižujícím počtem zbývajících obrázků zvyšovala pravděpodobnost výhry, nastal zlom a záhy měli všichni přinejmenším jednu sladkost. Ke konci soutěže se pětici dětí podařilo vyškrtat i celé pole a měly tak nárok na hodnotnější cenu v podobě oplatku, nebo drobnějšího balení bonbonů.
To už však nadešel čas na hlavní událost večera. Po pár hlasitých zvolání ,,Mikuláši, Mikuláši, přijď sem k nám!” vešly do třídy tři nám všem již známé postavy: Mikuláš, anděl a čert. Během toho, co čert procházel mezi lavicemi kolem dětí, Mikuláš pozdravil a pronesl krátkou úvodní řeč. I když mu vysoká červená mitra moc nedržela na jeho hustých, sněhově bílých vlasech a opětovně padala na zem, nenechal se vyvést z míry začal předčítat ze své knihy nedlouhé básničky o každém z dětí. Z básniček jsme hádali, o kterého z nás se jedná a dotyčný pak musel předstoupit k Mikuláši s andělem i čertem. A protože žádné dítě nebylo zcela hodné a u každého se alespoň nějaký malý hřích našel, tak i ono muselo něco předvést. Mohla to být básnička, písnička a nebo jiné představení. Za odměnu dostali všichni balíček, na jehož rozbalení si ale počkali, až ho obdrží i ten poslední za ukázku toho, co si připravil. Přes lehkou trému všechny děti předvedly krásný výkon.
Následně jsme se rozloučili s Mikulášem a jeho společníky. Čert si sebou na chvíli za trest odvedl i několik vedoucích, protože i oni samozřejmě taky trochu zlobili. Poté je však propustil a my si mohli rozbalit naše balíčky, které krom sladkostí, ovoce a perníčků obsahovaly i nějakou tu bramboru.
Na závěr zbylo ještě maličko času, a tak jsme si zazpívali pár koled, k nimž nám hrála Majda na ukulele a anděl, který vypadal podezřele jako Vokoun, na kytaru.