Ačkoli v odpoledním bloku se může bruslit již od tří hodin, tak sraz jsme si dali o půl čtvrté s tím, že využijeme až do 17:00 zbylou otevírací dobu. Standardní středeční schůzky sice startují o hodinu později, ale zde to nešlo jinak. Večer od šesti bychom si už s mladšími dětmi netroufli.
Co nás však velmi překvapilo bylo to, kolik lidí již v tuto dobu bruslilo a kolik jich ještě stálo ve frontě. A pořád další přicházeli. Bylo to úplně jiné kafe, než o den dříve s družinou Ferax. Jednak jsme měli docela krizi najít v šatně nějaké volné skříňky, a pak jsme na ledě museli dávat větší pozor na to, abychom do někoho nevrazili nebo naopak někdo do nás.
Snadné nebylo získat do držení ani modré lachtany – pomůcky pro výuku bruslení, na kterých se dá i sedět a nechat se povozit. Byl o ně opravdu velký zájem. Nakonec však i naše děti nějaké ukořistily a mohly tak být spokojeny. Někdo se na nich raději vozil, protože je pro něj bruslení náročnější a moc mu ještě nejde, někdo pak raději dělal hnací motor a tlačil obsazené plastové zvíře před sebou.
Pokud zrovna nebyl žádný lachtan po ruce, tak jsme jezdili dokola jedním, po signálu od pořadatelů, zase druhým směrem, občas se zastavili u mantinelu nebo na lavičkách utahovali tkaničky. Kupodivu docela dost i našich děvčat mělo pánské brusle bez zoubků a vůbec jim to nebylo na překážku.
Již za tmy jsme se srotili v „rohu“ kluziště, kde jsme zapózovali na společné fotce. Celkem se na ní objevilo šestnáct dětí a šest vedoucích. Podle místního počítadla jsme tak naší přítomností překlopili počet bruslařů v areálu přes hodnotu 300. Těžko říct, zda vše odpovídalo protikoronavirovým opatřením, ale budeme věřit, že ano.
Po konci bruslení, které doufáme si všichni užili, jsme se rozloučili na posledním nástupu s dětmi a posléze i s jejich rodiči, popřáli si krásné a pohodové Vánoce, plno dárků pod stromečkem a úspěšný vstup do nového roku.