Na větších akcích jsme kupříkladu zažívali dobrodružství s Bobem a Bobkem, hledali jsme Nema nebo pomáhali Petronelovi s Uriášem. Na schůzkách a v koronavirovém projektu Phoenix v kleci jsme se pak mohli potkat třeba s Otesánkem, Makovou panenkou, Sněhurkou, Shrekem, Asterixem a Obelixem, Čtyřlístkem, Princeznou se zlatou hvězdou na čele, Soptíkem, Rumcajsem, Pejskem a Kočičkou a mnoha a mnoha dalšími pohádkovými postavami. A na lampionovém průvodu jsme dokonce loupali perníček z Perníkové chaloupky – tak jsme byli odvážní.
Co však, po dlouhé době, kdy jsme se s dětmi nemohli vídat a přišli tak o spoustu schůzek, akcí a výletů, čert nechtěl bylo to, že jsme byli nuceni třídenní putovní výpravu pod stany zrušit kvůli velmi, ale velmi nepříznivé předpovědi počasí. Protože jsme o společný výlet do přírody opravdu nechtěli přijít, pokusili jsme se tři dny smrsknout pouze na jeden a to konkrétně na neděli 21. června. V neděli totiž prognózy říkaly, že by to s deštěm nemělo být zas až tak zlé.
Prognózy, prognózy… Když už vše bylo změněno, rodiče obesláni, program a logistika zajištěna, tak si počasí zasejc postavilo hlavu. A že prej bude pršet a pršet i v neděli. A pršelo. Pěkně jsme to ale aspoň namysleli – jako náhradní variantu výpravy jsme zvolili již jednou odložený výlet do Adamova na naše tradiční čištění studánek. Na to jsme měli poprvé vyrazit přesně na první jarní den a teď bychom se trefili do prvního dne léta. Krásně by to bylo symbolické. Nu což, člověk míní a příroda mění. Proto jsme tu přírodu vlastně tak trochu natruc obětovali a vyhlášení s předáním cen jsme zorganizovali po družinách v klubovně.
Neděli jsme zachovali a v podvečer jsme nejdříve do klubovny pozvali mladší družinu Flagro. Přišlo jedenáct natěšených dětí, což bylo více, než by původně jelo na velkou výpravu. Takže z tohoto pohledu to bylo vlastně dobře. Do poslední chvíle nebylo úplně jasné, kdo zvítězí. Zbývající místo na bedně a následující pod ním se už tušily delší dobu a tak děti především zajímalo, jaká odměna patří právě k té jejich pozici. Za účast a hry na šestadvaceti schůzkách, sedmi akcích a výletech a za další internetové úkoly v rámci projektu Phoenix v kleci se ve Flagru dalo získat něco málo pod tisíc bodů. Nejblíže k nim na cílové pásce měla Marťa Kucinová (824), kterou jako stín stíhal její bráška David (816). Stupně vítězů potom doplnila bronzová Bětka Medková (760).
O hodinu později, v šest večer, se už do klubovny hrnula v počtu třinácti starší družina Ferax. Zde se též do úplného závěru nevědělo, kdo z finišujících vyhraje. Skoro v celém průběhu roku měl velmi pěkně našlápnuto Kocour Švec (721), kterého však nakonec přespurtovala Majda Chlebková (724). Naštěstí Kocour bude mít na rozdíl od Majdy ještě v budoucnu šanci o vítezství znovu zabojovat. Majda totiž v oddíle končí... …samozřejmě jen jako dítě. Od příštího školního roku se přesune do instruktorské pozice. Stejně se s rolí dítěte loučí i Marek Potkan Havlíček (680), jenž obsadil místo třetí.
Po oznámení všech umístění, velkých gratulacích a předání nádherných cen, bodovacích náhrdelníků a pamětních listů, dostali ještě všichni přítomní sladký řez – zákusek s jejich jménem. A pak již byl čas se rozloučit. S některými ale ne až zas na tak dlouho. Dva týdny a už tu bude další pohádková akce – čtrnáctidenní tábor s Alenkou v říši divů.
Za účasti skoro všech družinových vedoucích v závěru zazněla naposledy naše společná říkanka,
Mocná sílo nočních hvězd
přes hor sedmero nás nes.
Přes kameny, přes květiny,
přes kopce a přes doliny.
Za řek sedm vede cesta,
za konec sedmého lesa.
Naše vůle musí být,
do pohádek chceme jít.
přes hor sedmero nás nes.
Přes kameny, přes květiny,
přes kopce a přes doliny.
Za řek sedm vede cesta,
za konec sedmého lesa.
Naše vůle musí být,
do pohádek chceme jít.
se kterou jsme úspěšně došli na konec letošní pohádkové cesty i přes protivenství způsobené pandemií koronaviru. Budeme doufat, že se už nevrátí a my všichni si budeme moci naplno užít hned ten následující oddílový rok.