Sraz u kulturáku byl v devět hodin dopoledne. Sjeli se tam povětšinou vedoucí z druhého turnusu, protože ten si vzal celou akci pod patronát. Ze sedmi aut vyskákalo dvanáct pracantů, kteří vyložili tři benzinové sekačky, pět křovinořezů a pár hrábí. Další nářadí poté vylovili z plechárny.
I když ne zcela rovnoměrným poměrem sil se pánové rozdělili na dvě pracovní čety. Jedna si vzala na starosti podkovu a ta druhá se věnovala prostorům kolem kuchyně a pak směrem k ohništi a latrínám. Samostatnou jednotkou potom zůstal opozdivší se Marek, jenž se se svým vybavením nedostal dále než na Opičárnu. To, jak se všeobecné ví, je ale také docela velká plocha.
Sekačky i křoviňáky s krátkými přestávkami na údržbu hrčely až do oběda. Ohýnek s opékáním špekáčků se tentokráte nekonal, a tak se pracanti spokojili s pečivem, salámy, sýry i sladkou tečkou v podobě buchet.
Po jídle bylo potřeba vše důkladně dohrabat a veškerou trávu odtáhnout do bažiny. V poslední fázi se pak sekačkami s nízkým pojezdem trávník sesekl na nejnižší možnou výšku. Louka na podkově i další prostory vypadaly nádherně. Už jen začít stavět tábor. A to nebude dlouho trvat. První vedoucí by měli totiž najíždět na stavěčku již za necelé čtyři dny.
Při hezkém počasí se práce udělalo opravdu hodně a poslední muž opouštěl tábořiště asi o půl páté. Nějaké drobnosti se budou muset doladit ještě během stavěčky, ale to už bude jen takové šolichání. To hlavní se zvládlo. My toliko můžeme doufat, že se zvládnou za zvýšených hygienických opatření i oba dva naše turnusy letního tábora.