A co se nestalo. Naše dílna i s následnou soutěží se zalíbila holešovským pionýrům a ti nás oslovili, zda bychom v listopadu nepřijeli a něco podobného nezorganizovali přímo u nich. Zprvu se nám moc nechtělo, protože volných termínů nebylo mnoho. Nakonec jsme se však nechali přesvědčit, přeložili jsme oddílový výlet do aquaparku ze soboty na neděli a 24. 11. 2018 vyrazili do Zlínského kraje.
Kromě našich čtyř vedoucích (Rogi, Kobra, Otec a Petr) se k nám přidali ještě dva Brabrouci (Paša a Kečup). V osm ráno jsme měli sraz u klubovny, kde nás vyzvedla Paša s velkým autem. V Modřicích jsme pak nabrali Kečupa, zbylý potřebný materiál (kůly, stopky a vázací materiál) a vyjeli po dálnici směrem na Kroměříž. Cesta byla rychlá a v devět jsme již parkovali na dvoře Střediska volného času TYMY.
Během pár minut jsme byli nachystaní. Stoly, židle, lavice, štítky, registrační kartičky pro všechny věkové kategorie, tužky, uzlovačky, stopky, to vše bylo na svých místech. Teď už jsme čekali jen na hordy dětí, jež si v prvním dopoledním bloku měly přijít uzly vyzkoušet, oživit a někteří i naučit. No, děti přicházet začaly, ale bylo jich oproti našim předpokladům méně. V některých chvílích nás, organizátorů, bylo více než příchozích. Alespoň jsme se tak mohli věnovat každému individuálně a daný uzel ho naučit perfektně. Nejvíce problémů dělaly samozřejmě Rybářská a Škotová spojka.
Po občerstvení, jež nám přinesl velmi milý personál místního Domu a dětí a mládeže, přišel na řadu druhý, soutěžní, blok. Toho se zúčastnilo snad ještě méně omladiny, než toho úvodního, a tak některé ceny a diplomy nachystané pro první tři vazače v každé ze čtyř kategorii zůstaly nerozdány. Byla to každopádně škoda.
Po ukončení naší aktivity jsme byli provedeni prostorami střediska volného času, jež sídlilo v bývalé základní škole. Museli jsme obdivovat možnosti zdejšího vyžití i technický stav nemovitosti. Je vidět, že se o ni stará jak město, zaměstnanci, tak i dobrovolníci, bez kterých by zde nemohlo být krásně útulno. Všechny místnosti i chodby byly plně vybaveny a také vyzdobeny. Bylo znát, že to tu opravdu žije, protože kromě té naší akce tu současně probíhaly asi ještě dvě další. Což byl možná právě ten kámen úrazu, že k nám přišlo dětí tuze málo.
V brzkém odpoledni jsme se rozloučili a nechali si v centru doporučit vyhlášenou restauraci na pozdní oběd. Před tím jsme však ještě vyrazili do města očíhnout zdejší památky. Nemohli jsme samozřejmě vynechat zámek a jeho přilehlý park a pak také synagogu a blízký židovský hřbitov. Poté konečně nastal čas na dobré jídlo a pití. A pak už za tmy tradá do Brna.
Těžko říct, zda celá akce stála za to, ale snad jsme všem účastníkům udělali radost a něco se od nás mohli přiučit. My jsme měli alespoň příjemný výlet s pocitem dobře odvedené práce. Uvidíme, třeba se sem příští rok podíváme znovu při nově založené tradici.