Jistě se ptáte, proč zrovna název Kosmův prostor? V době cca před patnácti lety přišel tehdy nový Náčelník SPTO s mnoha novými myšlenkami a jednou z nich bylo to, aby se oddíly ukázaly nejen na tom poli, kde se hodnotí výkony – kdo víc, kdo dál a kdo rychleji, ale také na takovém, kde je potřeba zapojit ruce a hlavu úplně v jiné oblasti. Chtěl, aby oddíly předvedly ostatním, jak jsou tvořivé a jak děti zapojují do kulturně - uměleckých činností.
Prvotním nápadem tak bylo uspořádat přehlídku oddílových kronik, časopisů, upomínkových předmětů (cancátek) a též velkého fenoménu doby – webových stránek, kterými se oddíly a jejich skupiny měly mimo jiné prezentovat i navenek. Kategorie se v průběhu let střídaly, upravovaly a přibyl třeba propagační předmět nebo oddílové fashion. A protože kroniky, kde se kloubí činnost literární s výtvarnou, měly být tím stěžejním, vybral se tehdy za patrona první známý český kronikář. Vzhledem k tomu, že první ročník byl zkušební a většinu oddílů zastihl v nedbalkách, tak dostal takový legrační název – Kosmovy trenky.
Pro letošní ročník – už Kosmova prostoru – byla k pevným kategoriím Kronika a Web rozhodnutím Sněmu SPTO vybrána třetí kategorie Propagační předmět. Jeho organizátorem pak byl 6. PTO Nibowaka, který zajistil především odborné hodnotitele webů, jež se vyjadřovali k jejich informativnosti, funkčnosti, vzhledu a celkovému dojmu. Kroniky a propagační předměty oddíly donesly s sebou ráno na prezenci Orientačního běhu PTO. Tam je přebrali pořadatelé a vytvořili z nich výstavku v jedné místnosti Základní školy Pavlovská, jež celá sloužila jako zázemí i závodům.
Systém hodnocení byl následující. Každý, kdo vyběhl s mapou do závodu a jejich doprovod disponoval třemi hlasy v každé kategorii. Ty mohl přidělit podle toho, jak se mu ta která kronika nebo ten který předmět líbil. Všechny tři hlasy mohl dát člověk jenom jednomu oddílu anebo je oddílům rozdělit rovnoměrněji, pokud se mu zamlouvalo více věcí. Jediné co nesměl, bylo hlasovat pro vlastní díla.
Bylo pozoruhodné, že mezi kronikami byly skutečně jen ty, které byly psány ručně a doplněny obrázky či fotkami. Co bylo ale potřeba ocenit nejvíce, byl fakt, že zápisy opravdu z valné většiny tvořily děti.
Propagační předměty pak byly vskutku inspirativní. Člověk nevěděl, čemu má dát svoje hlasy. Jestli to má být keramický žejdlík, vyšívaný polštářek, deštník nebo krabička sirek z KáPéZetky, vše s oddílovými znaky. My jsme do této kategorie nasadili těžký kalibr – oddílové karty. Z rubu bylo vždy phoenixácké logo a pozadí v oddílových barvách a na lících obrázkových listů potom napasovaná fotka některého z našich vedoucích či instruktorů. Balíček jsme pořídili jako vánoční dárek na svátky roku 2019.
Bylo vidět, že jsme se trefili do vkusu mnoha dětí i vedoucích, protože náš předmět získal bezkonkurenčně nejvíc hlasů. U kronik jsme také zbytku oddílů odskočili výrazně, zároveň však se 176. PTO Vlčata, jehož kronice hlasující odevzdali sedm čárek navrch. Zde sluší vyzvednout zásluhy Potkana a potom především trojice Katy, Nela a Majda, kteří do knihy zanesli drtivou většinu zápisů, vytvářeli úvodní stránky pomocí techniky Gelli plate a před samotnou soutěží v klubovně lepili fotky a celé to kompletovali přibližně devět hodin.
V poslední kategorii se nám na pořadí až tak nevedlo, ale s webem jsme určitě nepropadli. Po stránce funkčnosti se moc snažil Otec, jemuž úloha webmastera sedí, my ostatní pak musíme větší měrou zapracovat na obsahu a informativnosti.
A ačkoliv soutěž není prioritně zaměřená na děti, ale tak nějak oddílově, je fajn, že ty naše se zapojili tvorbou kroniky a hlasováním a dále mohly i s vedoucími zjistit, jak se co dělá jinde a co by mohlo být dobré zkusit i v našem oddíle.