Trojice vedoucích z Feraxu (Otec, Petr a Rogi) osnovala tuto výpravu se stejným počtem vedoucích z Brabrouků (Kečup, Páďa a Marťan) pro cca šestnáctičlennou skupinu tak, aby síly obou oddílů byly vyrovnané a mohly se hrát i více akční hry.
Tito dospěláci měli také v plánu vypravit se v pátek na cestu v předstihu, aby našli chatu ukrytou v lesích poblíž malé osady Brlenka. Na ní bylo potřeba hlavně zatopit a nachystat úvodní aktivity. Děti se poté měly za nimi vlakem vydat o hodinu později. Prvotní zádrhel se však vyskytl již na jejich srazu na Hlavním nádraží. Z Phoenixu tam byli všichni tři, leč z Brabrouků jen Kečup. Marťan totiž musel řešit rodinné záležitosti a Páďa si splet čas odjezdu a vyrazil jiným, komplikovanějším, spojem. Tímto ale těžkosti neskončily, ba naopak, to byla teprve první vlaštovka.
Jak v Modřicích, tak i v Králově Poli se ve čtyři začali scházet účastníci a spojky (Kúža a Danone) jim předávaly informace v obálce, materiál a jídlo na víkend. Brabrouků bylo přesně nahlášených sedm, jenže těch našich, o jednoho méně. Kdepak asi máme Kiku? Žádná zpráva a ani telefon zprvu nebrala, to až po chvíli, kdy už bylo třeba KrPoli udělat pá, pá. Bez Kiki by to z tohoto směru mohlo být již vše v pořádku, nebýt zpožděného vlaku z Modřic. Setkání obou částí výpravy na Hlaváku se bohužel nekonalo, protože v momentě, když přijížděl opožděný vlak od Břeclavi, tak ten na Svitavy se právě rozjížděl.
Asi by to nebyla taková tragédie, ale všechny zbývající informace, jak postupovat dále, byly ukryty jen v Modřické obálce. A navíc k dalšímu vlaku, do něhož se Brabrouci nalodili, nebyl ve Svitavách naplánován autobusový přípoj. Jediným možným, kterým by se děcka přiblížila na dochodnou vzdálenost, jel až ve čtvrt na jedenáct. A to bylo opravdu pozdě.
Konečně jsme chtěli na nějakou akci vyrazit bez auta, teď jsme však litovali, že jsme se ho dobrovolně vzdali a důvěřovali Českým drahám. A tak ve vedoucovském kupéčku prvního vlaku nebyl čas na odpočinek, jenž byl zpočátku deklarován, ale v neustálé permanenci byly mobilní telefony. Z nich se volalo a volalo a hledalo a hledalo následující spojení. Nakonec nezbylo nic jiného, než modřičákům ve Svitavách objednat dva taxíky. K nim se ještě přidal Páďa, který na stejné nádraží dojel akorát na čas z druhé strany z České Třebové.
Tady naštěstí všechny dopravní obtíže ustaly a velkým paradoxem bylo to, že oba oddíly dorazily do osady Brlenka v úplně totožný čas. Phoenix se však musel projít asi 2,5 km pěšky z autobusové zastávky. Na chatu už tedy všichni došli společně, přesně v plánovanou dobu. Jediné, o co tak přišli, byla úvodní seznamovací aktivita na cestu.
Ta proběhla těsně před ubytováním. Jednalo se o takové lidské bingo, kde měl člověk získat do mnoha políček na archu papíru podpis člena druhého oddílu. Ten se směl podepsat pouze v případě, že splňoval podmínky tam udané – třeba jestli má domácího mazlíčka, vede oddílové schůzky nebo umí lyžovat.
Potom už se všichni mohli nastěhovat do malučké chaty, v jejímž přízemí byla společenská místnost s kuchyní v jednom a v patře byl prostor na spaní. Je potřeba říct, že všude byl dost humáč. Špína a prach, kam se podíváš. Nahoře byl dokonce koberec posetý bobkama od myší a celkem to tam čpělo. Ale zvykli jsme si. Co nám taky zbývalo, že? Pro vodu se muselo chodit do osady k pumpě, což ochotně zastali všichni chlapci. A i když ke stavení nevedly žádné inženýrské sítě, světlo bylo a to díky nabitému akumulátoru a několika páskám LED diod.
Před nočním klidem se všichni navečeřeli a sehrála se ještě Deka – další ze seznamovacích her, jejíž podstatou bylo říci dříve jméno protihráče sedícího za padající pokrývkou. Těsně, jen o jeden bodík, v ní byli lepší Brabrouci. Poté už se šlo na kutě, ale jestli někdo v propagačních informacích tvrdí, že se v chatě vyspí pět a dvacet lidí, tak to by si to měl vyzkoušet. Bylo to dost na knap.
Ranní probuzení bylo do dalšího dne se sněhovou pokrývkou, která však během pár hodin roztála. Po snídani z vlastních zásob proběhla jedna z větších her s vysílačkami. Namíchaná družstva měla za úkol obsadit radiové stanice a mohla se u toho buď bránit papírovými koulemi nebo útočit. Při této bojovce bylo vidět, jak týmy v průběhu času zajímavě mění taktiku.
Sobotní oběd byl v režii našeho oddílu. Všechna děvčata se vystřídala při přípravě a vaření špaget s boloňskou omáčkou a hoši obstarali topivo do kamen. Po jídle a poledním klidu přišla na řadu velká strategická hra. Tu vedoucí potřebovali především otestovat. Budoucí instruktoři se pro tuto zkoušku jevili ideální. Cílem bylo uniknout z ostrova než vybuchne sopka. Proto bylo nutné sestrojit jedno z virtuálních plavidel. K tomu sloužily suroviny rozmístěné po krásném přilehlém lese a též nástroje, díky kterým šla výroba rychleji. Veškerý proces pak ovlivňovaly nečekané události blížící se živelným pohromám a také nevyzpytatelná taktika jednotlivých mládežníků. Kvůli ní se několikrát pozměnila i pravidla. Aktivita byla nadmíru náročná, trvala celé odpoledne, ale svůj účel splnila a byla v ní vychytána spousta zádrhelů.
Mezi obloženými chleby k večeři se na velkém stole třídily a sušily lístečky z předešlé hry a u toho se rozhodovalo, co se bude dít před spaním. Vítězem se stala společenská párty hra Time´s up. Nalosovaly se týmy a zapojili se i vedoucí, už i s přibyvším Marťanem. Řečnické i herecké výkony byly na vysoké úrovni a všichni se velmi bavili.
Poslední den dopoledne po sladké snídani bylo vyhrazeno Záchranářům. Tuto hru jsme měli s oddílem v programu již přede dvěma lety na Velikonočním výjezdu. Zde však byl prostor symbolizující hořící dům větší a méně přehlednější bludiště. Tím pádem bylo pro hasiče v jednom družstvu vše hůře předvídatelné, pro ohně ve zbývajících týmech obtížnější, přesto pro obě strany velmi zajímavé i fyzicky náročné. Dvě kola přinesla vyrovnané výsledky s různou strategií.
Přípravu poledního jídla měli tentokrát na starosti Brabrouci. Dokončení Šlichty se však stejně nakonec zhostila opět naše děvčata. Prvotní odhad množství brambor se nezdařil, proto každý dostal na talíř spíš jen ochutnávku. Ale moc dobrou. Naštěstí svačin bylo dosti a hlad byl tedy zažehnán. Ještě se sbalit, uklidit a vyrazit na zpáteční cestu. Ta už nebyla tak komplikovaná a proběhla úplně standardně se všemi plánovanými přestupy.
Podle ohlasů dětí se výprava vyvedla a spojení s jiným oddílem bylo příjemné a přínosné. Účastníci si sedli a těší se na příští setkání, ať již na nějaké PTO akci nebo dalším společném výjezdu. Musí se však nechat překvapit, co na ně vedoucí na budoucím ÁeMTéčku nachystají.