Nejvíce – dvanáct – bylo dětí z Flagra. To asi proto, že bruslení probíhalo přesně v době jejich schůzky. O polovinu méně potom bylo starších z Feraxu a konečně Tarbíci byli jen ve dvou. Vše kromě pěti vedoucích doplnili ještě čtyři rodiče, takže nás bylo celkem dvacet devět. A to už byl pěkný počet. Dalo by se říct, že určitě třetina, snad i půlka veškerých bruslících.
Poté, co jsme nazuli brusle a nasadili helmy, jsme mohli vyrazit na led. Čekala nás více než hodina pobytu na ledě. Chvílemi jsme měli v držení i všechny lachtany – plastové pomůcky při výuce bruslení i pro svezení těch, kteří si potřebovali trochu odpočinout.
Lachtany využívaly především mladší děti. Ty starší se pak proháněly po ledové ploše o poznání rychleji. A to byl možná právě kámen úrazu – doslova. Ne tedy, že by se stalo něco někomu z nás, ale díky našemu zapříčinění upadl jeden dospělý návštěvník kluziště tak nešťastně, že si urazil kousek zubu. Na ledu bylo navíc plno krve z rozraženého rtu.
Chtělo by se říci, že kdyby onen člověk měl helmu, tak by se mu to patrně nepřihodilo, ale bohužel, před tímto pádem by ho nejspíš neochránila tak jako tak. Možná před sebe stačilo jen dát ruce… Ale to už je asi jedno. Prostě se stalo.
Děti dál bruslili a vedoucí řešili, řešili a řešili nastalou situaci. Řešili tak dlouho, že už si někteří ani nezabruslili, protože se tento incident stal záhy po našem vstupu na ledovou plochu. Vypadá to, že do hry bude nakonec muset vstoupit i pionýrský pojišťovací ústav a vedoucí zase řešit a řešit…
Snad se tedy vše brzy dořeší a nám se budou vyhýbat další nepříjemné situace, ať už při sportovních aktivitách nebo při různých hrách na našich schůzkách a výletech. A co z toho plyne za ponaučení? Občas je fajn dodržovat řády a pravidla i to, že ani helma všechno nezachrání. Tak pozor!