Po strohém obědě jsme se přesunuli hromadnou dopravou na jiný konec města do parku Landek. Zde nás čekala prohlídka uhelného dolu. Zjistili jsme, jak tu těžili uhlí naši předkové v různých časových érách i jak se těží dnes, jaké jsou jeho druhy i jaká nebezpečí v dolech číhají. Samotná exkurze byla zajímavá, bohužel zbylé atrakce v parku byly v zimním období uzavřeny. Využili jsme však místní hřiště, z něhož jsme poté, co jsme se na něm do sytosti vydováděli, vyšli nazpět – po svých. Po cestě jsme ještě zavítali na malou rozhlednu v Holešovicích. Jelikož už byla tma, tak to zrovna nebylo ideální. Přesto pohled na rozsvícenou noční Ostravu měl něco do sebe. Po návratu na základnu jsme povečeřeli a zbytek dne strávili hraním deskových her a další společenskou zábavou. Jak přibývalo hodin, děti se postupně odebíraly na kutě a to, že k nám v noci přijel Rogi z jednodenního výletu s Flagrem, se dozvěděly až příští den.
V sobotu ráno jsme tradičně s několika dětmi nakoupili snídani, tu zkonzumovali a vypravili se do Dolních Vítkovic. Oblast bývala obrovským průmyslovým areálem s unikátním souborem industriální architektury, kde se dříve těžilo a zpracovávalo uhlí, tavilo železo, vyráběla ocel a další. Dnes již je většina z těchto provozů zavřená a částečně slouží jako muzeum a je národní kulturní památkou. A právě to nás sem přivedlo. Dopoledne jsme absolvovali prohlídku místní železárny. Dostali jsme vyčerpávající přednášku o logistice v celém komplexu, důkladně si prozkoumali vysokou pec shora i zdola, pomačkali tlačítka ve velíně i vylezli na zdejší moderní chloubu – vyhlídkovou věž Bolt Tower. Po náročném programu a sestupu z věže už nám začalo kručet v bříškách a tak jsme se šli najíst do nedaleké restaurace.
Odpoledne jsme se do Dolních Vítkovic vrátili. Tentokrát ale do Světa vědy a techniky, což je velké populárně naučné centrum, kde se děti mohou interaktivní formou dozvědět, a také si vyzkoušet, mnohé o lidském poznání. Našli jsme tu výstavy o přírodě, vesmíru, fyzikálních zákonech i jiné. Zkoumání poučných prvků nás zabavilo na několik hodin a skoro se nám ani nechtělo pryč. Bylo však potřeba opět hodit něco do žaludku na Bajkalské a spěchat na následný objednaný program.
Večer nás totiž čekalo pozorování noční oblohy v místní hvězdárně. Velkým zážitkem byla už cesta tam, kdy jsme dobíhali autobus a poté šli v noci lesní pěšinou k samotné pozorovatelně. Bylo hezké dívat se na měsíc a hvězdy skrz dalekohled, ale moc jsme si to tedy neužili. Po chvíli se totiž zatáhlo a výhled byl ten tam. A tak nezbylo než se navrátit stejnou trasou zpět a počkat si, co přinese další den.
Nedělní program jsme měli sice časově krátký, přesto nabitý. Po ránu jsme se mohli těšit na zoologickou zahradu, ve které jsme viděli plno zvířat z Afriky, Indie, dalších lokalit i z naší domoviny. Všechna jsme je ale oběhnout nestihli, jelikož nás tlačil čas. Poslední kulturní zastávkou byla vyhlídková věž na Nové radnici. Z ní jsme mohli pohlédnout na Ostravu z ptačí perspektivy. Bohužel většina míst, přes víkend navštívených, byla někde za kopcem. Velmi milý průvodce nám však vždy ukázal správný směr a navíc přihodil nějakou zajímavou informaci nebo historku vážící se tomuto místu, ale samozřejmě i k těm ostatním, která jsme měli jako na dlani. Oproti těm několika v zoologické zahradě jsme zde odlovili jednu kešku, víceméně náhodou, to když Pavel nezištně sáhl na informační ceduli z druhé strany. Holt štěstí.
Trhlinu v časovém plánu nám pak při návratu do Poruby udělal jeden z autobusů, který si dovolil ujet. O to rychleji jsme potom museli balit, uklízet a pospíchat na vlak. Naštěstí jsme všechno stihli. Bylo to však jedno z nejhektičtějších balení a úklidů co jsme zažili. Po tomto kvapíku už to bylo jen poklidné čekání na vlak, další keška a dlouhá cesta zpět do Brna.
Byla to změna po roce zavítat do jiného města než do Prahy. Ale stálo zato, rozšířit si obzory a navštívit zase něco nového. A již se nabízí otázka, kam pojedeme příště?