Výprava začala na Královopolském nádraží, kde se sešlo všech 19 dětí a několik vedoucích. Odtud jsme dojeli vlakem do Žďáru nad Sázavou a dále autobusem do Krucemburku. Když jsme dorazili do školy, již se začínalo stmívat, a tak jsme se ubytovali a rovnou povečeřeli. Po jídle k nám zavítali Bob s Bobkem a rozdělili děti do tří družstev. Ta si poté vyrobila svůj týmový kouzelnický klobouk a to v takové velikosti, že se do něj musel vejít člověk. Pak již nezbylo než popřát dětem dobrou noc a uložit se ke spánku.
V sobotu ráno se děti při rozcvičce rozběhaly závoděním v různých štafetách s využitím svého klobouku. Po snídani jsme zahájili tradici tohoto výletu, kdy děti před každou hrou shlédly vždy jeden díl Králíků z klobouku a následně se věnovaly podobné aktivitě, kterou v seriálu dělala povedená králičí dvojička. Nyní se jednalo o Olympijské hry. Děti měly vytvořit olympijské kruhy a potom soutěžily v atletických disciplínách, jako např. v běhu přes překážky, v hodu oštěpem, ve skákání přes švihadlo a v dalších. Po změření všech výkonů jednotlivců se utkaly v týmové hře Bränbal. Pak už nám ale opravdu začalo kručet v bříškách a šli jsme se naobědvat.
Odpoledne týmy postupně absolvovaly tréning Kinballu v tělocvičně, rukodělnou výrobu svých vlastních králíčků a hraní deskovek. Následně jsme na venkovním hřišti zúročili nácvik Kinballu a uspořádali v něm turnaj. Na vzduchu to bylo zajímavější, jelikož jsme měli větší prostor a občas nám do toho také promluvil vítr, což dokázalo s velkým nafukovacím balónem pěkně zahýbat. Kromě dětí si v turnaji zahráli zápasy též jejich oddíloví vedoucí.
Když už jsme byli dost vyřádění, přesunuli jsme se dovnitř ohřát se, na večeři a provětrat mozkové závity u vědomostního kvízu. Soutěžilo se ve znalostech o našem oddílu, o pohádkách, o České republice i v dalších oblastech. V bonusovém kole vedoucí s instruktory vytvořili dvojice a družstva tipovala, který z těchto párů bude, a který nebude, znát správnou odpověď na nějakou tu složitější otázku. Před večerkou se děti vypravily ještě naposledy ven na hru, kde pomáhaly Bobkovi se vynořit z vody tím, že běhaly sbírat perly, které měl menší bráška Boba kolem krku a jež ho táhly ke dnu. Až odlehčený králík vyplaval, předal dětem drobnou odměnu a ty mohly v klidu odejít spát.
Neděle byla jako vždy bez rozcvičky, a tak den začínal poněkud klidněji. Po snídani však děti v tělocvičně hasily bublající sopky. Každá z nich byla postupně čím dál nažhavenější a hrozily erupce. Aby se snížila jejich aktivita, musely se u nich splnit dané úkoly. Ty byly různé povahy, od zavázání tkaniček, přes skládání obrázků, čepice Večerníčka, až po uzlování nebo stavbu lidské pyramidy. Mnohdy to bylo o fous, ale všechny sopky se podařilo uhasit včas, než stihly vybuchnout. Zbytek dopoledne jsme strávili na travnatém hřišti a v blízkém lesíku a malovali kopii obrazu z galerie. Zde se běhalo po týmech k předloze uměleckého díla. Pak bylo potřeba o pár desítek metrů dále na prázdné plátno překreslit vše, co si člověk zapamatoval. Kromě tří dětských družstev vznikl i jeden tým vedoucích, které to náramně bavilo. Výsledné obrazy od originálu rozeznat šly, byly však velmi povedené. Za tento hezký výkon jsme se šli odměnit moc dobrým obědem – vepřovým masem na šťávě s rýží.
Odpoledne jsme se vypravili na pomoc netopýrům. Ti se chystali na zimu a potřebovali najít nějaké pěkné suché místečko a také potravu. A tak se na louce sbíral různý hmyz, kapky krve a to se nosilo svému netopýrovi do vybraného přístřešku. Jakmile byli všichni zazimovaní, tak se děti mohly rozhodnout, co si na hřišti zahrají. Někteří si házeli ringem nebo létajícím talířem, někteří hráli Kubb, jiní Ringobal. Zanedlouho se ale začalo šeřit a my se raději přesunuli dovnitř k večeři.
Večer se z naší společnosti staly hvězdy reklamy. Každý oddíl dostal přidělenu jednu praktickou věc, ke které měl secvičit propagační scénku. Konkrétně se tvořila reklama na papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky a toaletní papír. Po jednom skeči připravovali také instruktoři a vedoucí. První měli zadání s gumovými kachničkami a ti druzí s tvrdým rohlíkem. Možnost předvést své divadelní nadání tak dostali úplně všichni. A koukat se bylo na co. Dramatické výstupy žertovného charakteru se nám všem zdařily a moc se líbily. Poté už jsme s přáním dobré noci šli spát.
Pondělní rozcvička začala krátkým rozběháním a volně přešla ve skotačení s psychomotorickým padákem. Po snídani jsme z videa naznali, že Bob a Bobek jsou nemehla a povedlo se jim ztratit jejich kouzelnický klobouk. A nám nezbylo nic jiného, než jim v hledání pomoci. Přes noc se zrovna velmi ochladilo a již to venku nebylo jenom na krátký rukáv jako v předchozích dnech, a tak jsme se teple oblékli a vyrazili na dlouhou cestu pátrat po klobouku.
Jen co jsme se vydali do terénu, hned jsme přešli krajské hranice z Vysočiny do kraje Pardubického. Asi desetikilometrová trasa nás vedla přes obce Chlum a Milesimov, až k Veselému kopci. A to se jevilo jako to správné místo, kde by klobouk mohl být. Ve skanzenu s roubenými stavbami z devatenáctého a první poloviny dvacátého století jsme jej tedy začali ihned hledat. V rámci pátrání jsme si samozřejmě prohlédli různá stavení – unikátní polygonální stodolu, haltýř, sušku lnu, kapli nebo třeba kotlářskou dílnu a vodní mlýn s pilou – a poznávali, jak žili a pracovali naši předkové. V místních usedlostech jsme viděli spoustu zajímavých věcí a technických řešení a netrvalo dlouho a v jedné z nich jsme našli i náš ztracený klobouk kouzelníka Pokustóna.
Na zpáteční cestu se naše výprava rozdělila na mladší Flagro a starší Ferax. Flagro vyrazilo pomalejším tempem přímo na vlak. Ferax si putování prodloužil na celkových osmnáct kilometrů přes Svobodné Hamry, osamělý kostel sv. Mikuláše, kde odlovil jednu kešku a Rváčov. Obě družiny se posléze shledaly na zastávce ve Vítanově. Tam nastoupily a přejely do Ždírce nad Doubravou, kde přesedly na autobus, který je dopravil již za tmy do Krucemburku, skoro až ke škole.
Po večeři, ke které bylo kuře na paprice s výborným domácím knedlíkem, jsme klobouk vrátili králíkům. Avšak ti zjistili problém. Klobouk byl sice jejich, byl ale rozbitý a nelétal. To určilo směr našeho dalšího dobrodružství – najít kouzelníka Pokustóna a poprosit jej, aby ho spravil. Na ten den už toho však bylo dost, a tak jsme si večer pustili jenom pohádku o Asterixovi a šli nabrat síly na příštích čtyřiadvacet hodin.
Úterý bylo hodně akční. A to už od rána. Po lehké rozcvičce se družstva utkala v běhacích piškvorkách. Teprve po těchto minisoubojích jsme se nasnídali a hned po na to jsme se šli opět hýbat do tělocvičny. Tentokrát si děti vyzkoušely Ringobal, neboť se v něm později měly utkat v dalším turnaji. Mezitím ale bylo nutné nalézt Pokustóna, aby králíkům pomohl s kloboukem. Stopu jsme našli v nedalekém lese, kde zanechal mapu. Tu jsme museli získat ze spárů zdejších nestvůr a slepit ji dohromady. Dobře seskládané dílky však bohužel neznamenaly automatický úspěch. Děti koukaly do plánu shora, zdola a drahnou chvíli trvalo, než vydedukovaly, kam vůbec jít. Po drobných orientačních zaškobrtnutích jsme dorazili na označené místo. Pokustón ale nikde, pouze vzkaz, ve kterém píše, že nás bude sledovat a že prý, jestli se s ním chceme opravdu setkat, musíme mu ukázat, že jsme toho hodni. Před takovou výzvou se však bylo třeba posilnit Brgulem.
Odpoledne jsme se tedy chtěli předvést. Pro začátek jsme vyšli na velkou louku pod lesem a tam rozehráli Vlajkovku. V tahanicích o vlajky se hezky vyřádily a vyběhaly nejen děti. I instruktoři dostali pěkně do těla. Přes některé příliš akční souboje se to naštěstí obešlo bez zranění a hra šťastně doznala svého konce. Další na řadě byl turnaj v Ringobalu, na který jsme dopoledne trénovali. V utkáních proti sobě nastoupily zvlášť menší a zvlášť větší děti. A že se bylo na co dívat! Rozehry Feraxu byly jedny z nejlepších zápasů, které jsme v Ringobalu vůbec viděli. Na to, že někteří drželi v ruce ringo kroužek ten den poprvé, se ani Flagro nenechalo zahanbit a i zde to byla moc pěkná klání.
K večeři nás čekalo překvapení, které ani nebylo v jídelníčku – palačinky. Jen se po nich zaprášilo. Ještě s mastnou pusou jsme ale přemýšleli, co bude dál. Nezbývalo než počkat. Shledá nás Pokustón dostatečně schopnými, aby se s námi setkal? Toť otázka. Odpovědi se děti dočkaly rozdílným způsobem. Mladší postupně prošly stezkou odvahy, na jejímž konci se skutečně potkaly s kouzelníkem. Oproti tomu děti starší, ty si musely toto setkání vybojovat v noční vybíjené s vedoucími. Tak jako tak, všechny nakonec s Pokustónem mluvily a on kouzelný klobouk opravil. Funkční klobouk jim navíc hned přinesl sladkou odměnu. Oblaženi dosazeným úspěchem jsme se následně odebrali na kutě.
Středa byla posledním dnem naší mnohadenní oddílové výpravy. Po snídani jsme přešťastnému Bobovi a Bobkovi vrátili jejich kouzelný klobouk a po předání týmových cen a cen pro nejlepší jednotlivce jsme se s nimi rozloučili, uklidili ve třídách a vydali se na cestu do Brna. S krosnami na zádech jsme došli do Vojnova Městce, kde jsme měli v místní hospůdce domluvený oběd. Řízek s bramborovým salátem byl kvality 1A. Do odjezdu autobusu někteří ještě poseděli a někteří odlovili nedalekou kešku. Potom už jsme okolí Krucemburku definitivně zamávali. Jedinou zastávkou na zpáteční trase byl Žďár nad Sázavou, kde jsme přesedali. Při čekání na náš spoj si zde děti nakoupily velké zásoby popcornu, který pak s chutí dlábily i za jízdy ve vlaku.
Výprava to byla vskutku dlouhá, přesto zajímavá, plná her. Vystřídalo se nám velmi teplé podzimní počasí i mírné mrazíky. S Bobem a Bobkem máme mnoho hezkých zážitků a již se nemůžeme dočkat, co nás bude čekat příště.