V pátek 4. 10. 2019 se tedy ve čtyři hodiny odpoledne sešlo na Slovaňáku pět vedoucích a pět instruktorů. Pro zvýšení atraktivity byly přizvány ještě čtyři děti z kategorie starších. No, tedy spíš proto, aby byli hráči pro střídání a vedoucí se před nadcházejícím výkonem úplně nezničili.
A jestli si myslíte, že šlo už jen o poslední dolaďování herních detailů, tak to se velmi mýlíte. Někteří rádci totiž lakrosku drželi v ruce vůbec poprvé v životě nebo poprvé od tábora, a tak bylo potřeba se s ní trošku sžít. A ze začátku to šlo těžce. Postupem času se to ale už jen a jen zlepšovalo, dokonce i z trestných hodů se sem tam někdo trefil i do brány.
Při hře, která byla zastavována pro ukázku modelových situací, nebyla nouze o komické situace. Třeba když člověk běží s míčkem, míchá s ním v lakrosce, on mu vypadne, člověk o tom neví a běží dál, a když chce vystřelit nebo nahrát, tak kouká, že míček má v holi úplně někdo jiný a běží dát gól do protější brány. Nebo když se vůbec nepovede střela na branku, kdy člověk nikým neatakován, v klidu, prostě nevypustí tenisák ze síťky chtěným způsobem a míček vymezený prostor těsně mine nebo nedoputuje až za brankovou čáru. Mrzutost se z toho stává, když se tyto situace opakují stále dokola. Jen nezoufat, ono se to v zápasech, kdy o něco půjde může otočit a víc věcí se bude dařit.
Po hodině a půl hry, kde nad těmi výše uvedenými situacemi snad převažovaly ty povedenější, už byli všichni unavení a odešli domů regenerovat na nadcházející den. Ten však nevěstil vůbec dobré počasí. Snad to nikoho neodradí, turnaj si přijdou všichni užít a dobře si zahrají.